Segedín uprchlíky vítá, Orbánovi navzdory

Vládní billboardy se sloganem Pokud přijdete do Maďarska, neberte Maďarům práci v něm probudily občanskou neposlušnost. „Koupil jsem 14 litrů barvy a přetřel ty billboardy na bílo. Policie mi v tom nebránila a řidiči troubili na podporu, když jeli kolem. Byla to moje vlastenecká povinnost. Vzkázat vládě, že Segedín tohle sousto nespolkne,“ říká šestatřicetiletý Kékesi.

Kékesi ale nezůstal jen u gesta neposlušnosti. S kamarádem Balázsem Szalaiem založili spolek, který tisícům běženců ze Sýrie a Afghánistánu nejrůzněji pomáhá. Začali shromažďovat jídlo, oblečení, obuv nebo hygienické potřeby.

Jsem tu kvůli dceři. Ale pomáhala jsem i v bosenské válce

Ke dvěma aktivistům se postupně začali připojovat další lidé. Zpočátku studenti z univerzity, později jejich rodiče a jejich známí a kamarádi. Snahy o pomoc podpořilo i město. „Segedín je tak trochu výjimka. Má velmi populárního levicového starostu Lászla Botku, který je otevřeně proti Orbánovi,“ říká Kékesi. Radnice poskytla dřevěný domek před budovou segedínského nádraží, ze kterého dobrovolníci rozdávají boty, jídlo nebo kávu.

„Jsem tu kvůli dceři. Ale pomáhala jsem i v bosenské válce,“ říká Gabriela, která pracuje jako marketingová manažerka a právě na nádraží přinesla krabici jablek. „Hodně kolegů v práci nesouhlasí s tím, co dělám,“ připouští ale. Maďarská společnost je v otázce migrantů rozdělená.

Právě na segedínské nádraží přichází většina uprchlíků putujících ze Srbska, poté co je propustí maďarská policie. Odtud pokračují vlakem do Budapešti či Debrecínu, kde jsou uprchlická centra a kde si oficiálně mají požádat o azyl. Většina ale neskrývá, že je pro ně Maďarsko jen přestupní stanicí na cestě do Německa.