O Vile Tugendhat jsme se všichni učili ve škole jako o jedné z památek UNESCO. No prostě nějaký dům v Brně, který jsme museli vyjmenovat, ale v nácti nás nikoho nezajímal. Nicméně... jakmile máte to štěstí a seženete lístky a projdete po dechberoucím schodišti do hlavního pokoje, budete zpívat jinou písničku. Pokud totiž v naší zemi existuje jedinečná stavba, je to Vila Tugendhat.
Vila Tugendhat, The Tugendhat House. Jedno z největších děl moderní architektury, které stvořil nikdo jiný, než muž, který prohlásil „méně je více“. Architekt Miese Van der Rohe, který jednou odmítl umístit do jednoho z domů šatník, protože je to prostě víkendová chata a tam člověku stačí jen jedny šaty. A ty si může pověsit na dveře koupelny.
Pokud jste někdy šli po Černopolní ulici v Brně a nevěděli jste po čem se dívat, možná jste ji přehlédli. Sedí mezi honosnými a zdobenými vilami z prvorepublikové éry, nízká, tichá a nenápadná, avšak dokonalá. Jako perla mezi fazolemi.Grete Tugendhat si společně se svým manželem objednali výstavbu domu na pozemku, který Grete dostala od svých rodičů jako svatební dar. Mimo jiné obdržela i zaplacení celého domu. A jako většina rodičů, která řekne "ano, dělej si co chceš", museli litovat. Jen jedna stěna stála tolik, že by se za ní postavily stovky domů.
Mezi jejím domem a domem jejích rodičů je velký pozemek, který byl rozdělen na dvě zahrady. Vila Low-Beer zahradu uzavírá.
Sám Mies Van der Rohe navrhl i kompletní nábytek a vybavení. Díky tomu vzniklo i křeslo Tugendhat a křeslo Brno. Jsou k prodeji i dnes. Také dohlížel na opracování všech materiálů a celý dům od objednávky navrhl za dva měsííce. Dva měsíce.
Velký obývací prostor dělila jak legendární onyxová příčka, tak i příčka z ohýbaného makasarského ebenu. Během 2. světové války ji nacisté rozřezalI, odvezlI pryč a obložili si s ní tehdejší bar. Dlouhá léta nikdo nevěděl, kam se cenné dřevo dostalo. Poté jej objevil jeden kunshistorik díky denníkům mladého nacistického vojáka. V menze právnické fakulty Masarykovy Univerzity.
Jedná se o první soukromou obytnou stavbu vystavěnou ne na základech, ale na ocelové konstrukci. Mies vužil kovové pilíře, které v interiéru zakryl chromovaným plechem. I díky ocelové konstrukci byla možná výstavba v příkrém svahu.
Koluje fáma, že Rudá armáda ve vile ustájila koně. Ale kdokoliv, kdy navšitil dům okamžitě pochopí, že to není možné.. Po vysokých schodech které vedou do spodního obývacího prostoru by sešel maximálně malý poník, a ještě k tomu by se vztekal, ale určitě by to nesešel velký hřebec. A pokud by je ustájili v ložnicích majitelů, určitě by se nezachovaly původní sříně a postele. To ví každý, kdo se snažil projít za naštvaným koněm.
Sklo na velkých oknech bylo vytvořeno specificky pro dům, z pecí vyjíždělo ještě horké, následně chladlo a z obou stran jej leštili diamantovými kotouči. Bylo tak dokonale čisté, že v určitých momentech za slunného dne nebylo možné rozpoznat, jestli je stahovací okno dole, nebo nahoře. I z toho důvodu přidali Tugendhatovi malé zábradlí.
Nikdo nemůže vystavět nic vysokého všude, kam oko z vily pohlédne. UNESCO chrání nejen stavbu samotnou, ale i vše, co s ní souvisí. A to je i výhled. Tudíž centru brna od Černého pole až ke Špilberku nemůže vyrůst žádná vysoká stavba.
V roce 2010 začala dvouletá rekonstrukce do kompletně původní podoby. To ale znamená, že i původní nábytek má své nedostatky, protože se jednalo o prototypy. Během této rekonstrukce byla dokonce i zmíněná příčka znovu sestavena, zrestaurována (doslova zamalovávali řezy ve dřevě) a umístěna zpět.
Všechny úpravy musí být schváleny městem Brno. Včetně třeba sekání keřů. Ač se může jednat o zbytečnou byrokratickou věc, ochranná ruka jak Čech, tak UNESCO je mocná.
Po celé ploše obývacího prostoru je bílé linoleum. Asi nejhorší podlaha na údržbu, protože na tom je vidět každý drobek, ale Mies chtěl aby byla plocha jednolitá. Po rekonsturkci, když památkáři trvali na původním způsobu položení, se logicky lino začalo vlnit.
Stále ještě žijí děti původních majitelů. Dcery Ruth a Daniela. A doslova nenávidí jednu knihu a film, který byl vytvořen jen na základech domu, ale prý moc nenese spojitost. V domě bylo také poprvé jednáno o rozdělení Československa. Jen pomyslete, kolik ty stěny viděly tolik lidí o ní neví.
