AI nemá emoce ani fyzické bariéry, instrukci snadno obejde a vymkne se kontrole, říkají šéfové Unicornu

Poradenská společnost Gartner do svých analytických přehledů v oblasti podnikových řešení letos poprvé zařadila i dodavatele digitálních dvojčat. V žebříčku osmnácti firem se umístil i český Unicorn.  Podle Jana Jaroše a Miloše Vodrážky je to potvrzení jasného trendu, kterým se firmy s nástupem AI ubírají. 

K čemu slouží digitální dvojčata?

Miloš Vodrážka (MV): Jsou to softwarové modely organizace, kde máte reálná živá data. Díky tomu můžete sledovat a řídit organizační strukturu. Víte, v jakých rolích lidé pracují, jaká mají oprávnění nebo které procesy v organizaci probíhají. 

Takže si vytvořím duplikát firmy a mohu testovat různé kroky, aniž by se to promítlo do reálných systémů? 

MV: Ano, ale to už jsou specifické funkčnosti digitálního dvojčete. Pro běžné fungování potřebujete vědět, co se ve firmě děje, co kdo dělá a na čem pracuje. Tímto způsobem získáte skutečný obraz fungování celé společnosti, na základě kterého pak můžete dělat lepší operativní nebo strategická rozhodnutí. Zpravidla to funguje spíš tak, že co upravíte v digitálním dvojčeti, to se rovnou promítne do reálných systémů a má přímý efekt na fungování firmy.

Jde efektivně řídit firmu i bez digitálního dvojčete, nebo je to dnes jasný trend

Jan Jaroš (JJ): Záleží na velikosti. Firma o pár lidech se dá uřídit i bez toho, ale troufám si tvrdit, že i tam nějaký digitální obraz fungování bude. Bez evidence smluv, nabídek nebo platebních transakcí se dnes neobejdete. To všechno už jsou digitální dvojčata toho, co děláte. Čím je firma větší, tím víc toto potřebuje. 

MV: Navíc s nástupem AI jsou digitální dvojčata čím dál důležitější. Jakmile chcete zefektivnit chod firmy pomocí umělé inteligence, potřebujete data, informace a také způsob, jakým může AI s interními systémy komunikovat.

Jak jsou na tom české firmy v porovnání se světem?

JJ:  Ve srovnání s evropským trhem velmi dobře, v řadě věcí jsou dokonce napřed. Patrné je to u bank nebo v energetice, kde se od nás často inspirují ostatní. Nicméně za Spojenými státy celá Evropa ztrácí. Jsou mnohem progresivnější, rychlejší, myšlenky se tam rychle překlápějí do praxe, nebojí se riskovat. Tady nepotkáte moc lidí, kteří by dvakrát, třikrát zkrachovali a nyní měli úspěšný byznys. Tam je to běžné. Evropa je konzervativnější a sociálnější, což nás do jisté míry svazuje. 

O rostoucím významu digitálních dvojčat svědčí přidání této kategorie do žebříčků poradenské společnosti Gartner. Ta vás nyní do jednoho ze svých magických kvadrantů zařadila. Co to pro vás znamená?

JJ: Magic Quadrant od Gartneru je jedním z nejuznávanějších analytických přehledů v oblasti podnikových řešení a být v první verzi takového dokumentu, navíc jako jediná česká firma, je skvělé. Gartner hodnotí dodavatele ze dvou pohledů, zajímá se o schopnost realizace a komplexnost vize. Na základě toho je zařazuje do čtyř kategorií. Jsou to lídři, vizionáři, vyzyvatelé a niche hráči.

Kam zařadili vás? 

JJ: Jsme niche hráčem, protože máme relativně úzké zaměření, primárně na evropský trh, a segmenty jako energetika, banky nebo malé a střední podniky. Ale právě umístění v Magic Quadrant nám může výrazně pomoci k tomu, abychom se rozšiřovali jak geograficky, tak i z hlediska komplexity řešení. 

Jak?

JJ: Otevře nám dveře na další trhy, kde už díky němu nebudeme muset tolik vysvětlovat, kdo jsme a co děláme. Gartner je velmi uznávaná instituce, má analytiky, kteří vyhodnocováním produktů tráví spoustu času. Klienti na jejich doporučení dají, žebříčky pak berou s trochou nadsázky jako nákupní seznamy dodavatelů. 

Umístily se i globální společnosti jako SAP.  Je těžké konkurovat jim z pozice menší české firmy? 

JJ: Jsou oblasti, kde bych si troufl tvrdit, že nabízíme lepší řešení. Důkazem jsou naše energetické zakázky po celé Evropě a na Blízkém východě. Nabízíme řešení pro řízení přenosových soustav, přeshraniční obchodování s energií nebo obchodování s odchylkami, a i takoví hráči jako ČEPS, ČEZ, MND nebo irský Eirgrid si vybrali naše řešení, ne SAP nebo General Electric. 

Gartner hodnotí produkty, nikoli projekty nebo služby. Znamená to, že jste se od zakázkového vývoje definitivně přesunuli k produktovým řešením?

JJ: Záleží, jak se na to díváte. Gartner nehodnotí jen produkty, ale také schopnost dodat je klientům. Servisní organizace už ale neposuzuje, a to je podstatný rozdíl. Je to jeden z důvodů, proč máme z ocenění radost. Ukazuje se, že orientace na produkty a řešení na nich postavená je správnou cestou. 

Co to znamená v praxi? Jak se liší zakázkový vývoj od produktových řešení, když stále potřebujete reagovat na specifické potřeby klientů?

JJ: Přirovnal bych to ke stavebnici Lego. Můžete si koupit pytlík kostiček a stavět všechno od nuly, nebo si koupíte krabici Lega, kde najdete jen ty, které potřebujete, a také návod. Druhé řešení je rychlejší, ve finále obvykle levnější a s jistějším výsledkem, proto se k němu přikláníme. Jednotlivé stavebnice spojujeme dohromady, a když zjistíme, že nějaká část chybí, jednoduše ji doplníme. Například když jsme řešili energetický projekt v Saúdské Arábii, z velké míry jsme těžili z toho co jsme vytvořili pro evropské energetické společnosti, jen jsme doplnili komponenty a funkčnosti specifické pro Arábii. 

Miloš Vodrážka a Jan Jaroš, Unicorn. | Zdroj: e15 Michaela Szkanderová

Co to přináší z hlediska byznysu? 

JJ: Produkt můžete prodat klidně tisíckrát, za zakázkový vývoj vám klient zaplatí jen jednou. Když děláte zakázkový vývoj, nemáte šanci růst tak rychle. Proto je patrný jasný trend, celý trh se na produkty postupně přeorientoval. A ve finále z toho těží především zákazník. Produktová řešení jsou levnější, nesou méně rizik a jejich dodání netrvá tak dlouho. 

MV: Produkt nám navíc přináší něco hmatatelného, konkrétní funkčnosti, nad kterými se s klientem můžeme bavit. Ukazujeme mu hotová řešení, a to je vždy lepší než pouhá teorie. Díky tomu se nám daří oslovovat i větší zákazníky.

Které například? 

MV: Třeba švýcarský CERN. Kolegové z Unicorn University tam vytvořili produkční databázi pro detektor částic Atlas. Ten se skládá z desetitisíců jednotlivých dílů, a u každého z nich je třeba vědět, kdy se tam dostal a odkud pochází. Protože je tam radioaktivní záření a není možné chodit dovnitř každý den na inventuru, využívají databázi, kde je každá součástka zaevidovaná. 

JJ: Jsme také dodavatelem řešení pro zelené certifikáty. Jde o systém, který v několika zemích eviduje veškerou dokumentaci spojenou s obchodováním s elektřinou z obnovitelných zdrojů. Osobně se mi potom hodně líbí i digitální dvojče Unicorn University, kde mají všechny studenty, kurzy, lekce, předměty a hodnocení. Pomáhá jim to řídit výuku. Podíl studentů, kteří úspěšně postupují dál školou, vzrostl na osmdesát procent. Taková čísla běžné vysoké školy nemají. A určitě to není tím, že by Unicorn University měla lepší studenty, je to o efektivnějším řízení jejich vzdělávání.

Trend nyní směřuje k agentním systémům, které už mohou spoustu věcí řešit samostatně. Není to nebezpečné? 

MV: AI agenti nesmí fungovat odděleně, měli by být součástí digitálního dvojčete a tam mít roli, určitá oprávnění a přístupy, obdobně jako lidé. Agentovi nestačí říct, kam se nemá dívat. Musím navrhnout takovou architekturu systému, která mu dá jasné mantinely. 

Proč nestačí správně zadaná instrukce? 

MV: AI nemá emoce ani fyzické bariéry. Když jí zadám úkol, snaží se ho splnit navzdory všem překážkám, které v průběhu procesu řeší. Někdy může takovou překážku chybně identifikovat. Třeba když jí řeknu, že má vyřešit finanční transakci, kterou ovšem na konci musím schválit já, dovětek může vyhodnotit jako překážku a instrukci obejde. Proto jsou digitální dvojčata tak důležitá, potřebujeme architekturu s bezpečnostními prvky, kterými jsou v tomto případě oprávnění a role. 

Jsou už dnes agenti součástí vašich digitálních dvojčat?

MV: Ano, v některých systémech už jsou. Modelují třeba časové řady v energetických řešeních. Ukazují, co se kde stane, například jak bude vypadat přenos energie za pět let, až se připojí další čtyři bytové domy, pár větrných elektráren a fotovoltaik. Postupně se budou posouvat k tomu, aby dokázali navrhnout řešení, tedy kde posílit síť, kdy postavit nový transformátor. Rozhodnutí ale zůstane na člověku. 

JJ: Obecně agenti směřují k větší autonomii. Možná to dojde tak daleko, že jednou AI u klienta vygeneruje poptávku, na straně dodavatele další AI vytvoří produktovou nabídku a pošle zpět, k vyhodnocení. Následně zase nabídku vyhodnotí první AI, která také připraví smlouvu. Může řešit podklady, analyzovat a vyhodnocovat informace a navrhovat či doporučovat vhodná řešení, ale finální posouzení a rozhodnutí na základě těchto výstupů zůstává odpovědností člověka. Problém je, že s rostoucí kvalitou a přesvědčivostí výstupu roste riziko, že člověk ztratí potřebnou obezřetnost a přestane si výstupy kriticky ověřovat.