Právě propad ceny ropy je jistou polehčující okolností: jádrová inflace, která nezapočítává chronicky kolísavé ceny paliv a potravin, zůstala na 0,7 procenta, tedy na stejné úrovni jako v listopadu a říjnu 2014. Podle ještě dalšího měřítka, jež z příslušného koše vylučuje alkoholické nápoje a tabákové výrobky, se dokonce vyšplhala o desetinku procenta výše, na 0,8 procenta.
V návaznosti na zprávu, jež ve středu zveřejnil Eurostat, kleslo euro vůči americkému dolaru na devítileté minimum. Na úrovní 1,1823 dolaru byla společná evropská měna naposledy v lednu roku 2006.
ECB patrně zasáhne
Kombinace slabého ekonomického růstu, horší než očekávané deflace a růstu počtu nezaměstnaných (přestože procentuálně nezaměstnanost eurozóny zůstala na 11,5 procenta, počet lidí bez práce stoupl o 34 000) může podle expertů, jež agentura oslovila, přesvědčit vedení Evropské centrální banky, aby sputila již avizovaný program kvantitativního uvolňování, což je eufemistický výraz pro tištění ničím nekrytých peněz.
„Pravděpodobně je to číslo, které centrální bance bude stačit,“ řekl o deflačním údaji šéfekonom nizozemské finanční skupiny Peter Vanden Houte ING. „Protože současný inflační trend by vzhledem k dále klesajícím cenám ropy měl pokračovat, očekáváme v lednu prudší propad inflace, někde kolem -0,5 procenta,“ řekl novinářům Gizem Kara, seniorní ekonom u francouzské banky BNP Paribas.
Německý ministr financí Wolfgang Schäuble v reakci na zprávu uvedl, že v Německu žádné nebezpečí deflace nehrozí. Analytici to vnímali jako signál guvernérovi ECB Mariovi Draghimu, aby nepřijímal opatření příliš drastická. Od zavedení eura v roce 1999 se eurozóna propadla do deflace pouze jednou - a trvali pět měsíců, než se z ní vymanila.
Vývoj inflace v eurozóně
Pavel Páral: Slabé euro a slabé naděje
