Ekonomové neumí předpovídat krize. Proč by to měli přiznat a co od nich naopak čekat můžeme?
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Neschopnost předpovídat krize není selháním jednotlivých ekonomů, ale samotnou podstatou jejich oboru.
Výzkum 63 zemí ukázal, že prognostici většinu recesí nepoznali, ani když už skutečně probíhaly.
Psycholog Philip Tetlock zjistil, že průměrný expert si v předpovědích nevede lépe než šimpanz házející šipkami.
Čeká nás další krize? To nikdo neví. Královna Alžběta Druhá položila v listopadu 2008 na London School of Economics jednoduchou otázku. Chtěla vědět, proč nikdo neviděl přicházet finanční krizi. Odpověď byla tehdy rozpačitá a dodnes se na ní příliš nezměnilo. Ekonomové totiž krize předpovídat neumí a je dobré si to přiznat. Nejde o neschopnost jednotlivých analytiků, ale o samotnou podstatu ekonomie jako společenské vědy. Často zapomínáme, že je to věda o pokoře.
Výzkum Zidonga Ana a jeho kolegů z roku 2018 zkoumal data pro 63 zemí mezi lety 1992 a 2014 a ukázal, že ještě v roce, kdy recese udeřila, ji prognostici přehlédli ve více než 80 procentech případů. Nevidíme krize ani za rohem.
Jak poznat kvalitu prognostika
V médiích se po každém propadu trhů vyrojí zástupy proroků, kteří krizi údajně předpověděli. Problém je v tom, že tito lidé často předpovídají konec světa každý rok. Jak praví starý ekonomický vtip, ekonomové dokázali úspěšně předpovědět devět z posledních pěti recesí. Skutečnou kvalitu prognostika nepoznáme podle jednoho úspěšného zásahu do černého, nýbrž podle dlouhodobé schopnosti přiznat míru nejistoty.
Je to na konci dne o pokoře k tomu, co všechno nemůžeme vědět. Dobrý odhad nikdy není absolutním tvrzením o tom, že v říjnu spadne burza o 30 procent. Je to práce s pravděpodobností a různými scénáři. Skutečný odborník navíc dokáže své názory průběžně aktualizovat ve světle nových dat, místo aby tvrdošíjně lpěl na své jediné katastrofické vizi, dokud se jednou náhodou netrefí.
Tuto tezi rozpracoval psycholog a politolog Philip Tetlock ve svém 20letém výzkumu expertů, který shrnul v knize Expert Political Judgment. Tetlock shromáždil více než 28 tisíc předpovědí od téměř tří stovek odborníků včetně mnoha ekonomů. A dopadlo to přesně, jak byste čekali. Průměrný expert si nevedl o nic lépe než šimpanz házející šipkami do terče. Tetlock přitom odhalil zásadní rozdíl mezi dvěma typy expertů. Takzvaní ježci, kteří věří jedné velké teorii a s obrovským sebevědomím hlásají kategorické soudy, dopadli v předpovědích katastrofálně. Naopak lišky, které sbírají střípky informací z mnoha různých zdrojů, pochybují o sobě a své odhady neustále korigují, dosahovaly výrazně lepších výsledků. Ani tam to ale nebyl žádný zázrak. Nicméně pokora funguje.
Jak investují prognostici?
Pokud tedy ekonomové neumí předpovídat krize a jejich odhady často pokulhávají za prostou náhodou, nabízí se logická otázka. Jsou dobrými investory? Zdravý selský rozum by napovídal, že člověk s doktorátem z financí nebo makroekonomie musí na burze hravě porážet běžné smrtelníky. Realita je však přesně opačná. Akcie a další aktiva totiž v sobě již odrážejí veškeré veřejně dostupné informace i očekávání všech účastníků trhu.
Skvělá teoretická znalost teorie nemusí dávat žádnou výhodu, protože tisíce jiných chytrých hlav měly k dispozici úplně stejná data a ta už jsou dávno zaceněná. Navíc akademici můžou mít tendenci své portfolio překombinovat nebo se snažit trh přechytračit, což spolehlivě vede k podprůměrným výnosům.
Znamená to všechno, že je ekonomie zbytečná a máme ekonomy poslat na pracovní úřady? Rozhodně ne, jen od nich nesmíme chtít věci, které neumí a ani umět nemohou. Úkolem ekonoma není věštit z křišťálové koule. Jejich skutečná přidaná hodnota spočívá v porozumění pobídkám, analýze nezamýšlených důsledků vládních regulací a vysvětlování souvislostí, které nejsou na první pohled vidět. Jak vysvětloval nositel Nobelovy ceny Friedrich August von Hayek, ekonomie nám neříká, jak společnost naplánovat, ale ukazuje nám meze toho, co můžeme o světě vůbec vědět. A to je přesně ta pokora.


















