Dnes třiaosmdesátiletý automobilový konstruktér Petr Hrdlička dostal od československé vlády v březnu 1983 nelehký úkol. Sestrojit zcela nový vůz, který bude splňovat předem určená pravidla, jako je například umístění motoru vpředu nebo pohotovostní hmotnost do 900 kilogramů. Výrobní náklady na každý kus zároveň nesměly překročit stanovenou mez 36 500 korun. To vše musel stihnout za zhruba 2,5 roku.
První kroky Hrdličky vedly na ženevský autosalon, kde plánoval navázat kontakty s designérskými firmami. Hrdlička nakonec vybral nabídku italského designerského studia Nuccio Bertone. "Bertonemu jsme museli dát nákresy celého podvozku, včetně toho, kde jsou sedačky, kde je volant. To se mu líbilo, že rozmístění prostoru je dobré. Udělal nám obrázky, několik verzí, které přivezl. My jsme nad nimi seděli, karosáři, lisaři a přemýšleli, jestli jsme schopni to vylisovat, svařit. Podle toho jsme začali vybírat, jak by to auto mělo vypadat. Nakonec zůstaly tři varianty, které se postupně zdokonalovaly," řekl Hrdlička.
Podmínkou zadání také bylo, že se všechny díly potřebné k výrobě favoritu musely vyrábět na území tehdejšího Československa. Podle Hrdličky bylo složité hledat dodavatele, kteří by požadované díly uměli vyrobit. Problém byl například s předním plastovým nárazníkem. Dodavatel požadoval, aby byl vyroben ze čtyř jednotlivých dílů, což Hrdlička odmítal.
Dodavatel proto nakonec musel koupit nový stroj. "Když jsme postavili první prototyp, tak jsme vůbec neměli disky, abychom s tím mohli jet. Daly se použít disky z Fiata Uno, museli jsme proto zažádat o dovoz. Dostali jsme odpověď, že příští rok si to můžeme koupit. Řekl jsem proto jednomu známému v Německu, jestli by mi nekoupil pět disků od una. On mi je přivezl a na tom jsme postavili první prototyp," vzpomíná Hrdlička.
"Byla to mission impossible. Za 2,5 roku odevzdat závazně všechny výkresy. Každý výkres musíte projednat na nějaké komisi, kde byli technologové, jestli se to dá vyrobit, pak invesťáci, jestli jsou peníze, aby se koupila zařízení," řekl Hrdlička. Podle něj měl k dispozici na testování sedm prototypů. Například při vývoji modelu Škody Karoq využili podle něj konstruktéři zhruba 200 prototypů.
Od začátku plánoval Hrdlička několik karosářských verzí, kromě standardního hatchbacku také verzi kombi, sedan, kupé a užitkový vůz. Další karosářské verze se ale začaly vyrábět až po příchodu Volkswagenu do Škody Auto v roce 1991. "Když naběhl favorit, tak všichni byli spokojení a už nechtěli dělat kombíka. Abych vůbec mohl kombíka prosadit, že se vůbec vyrobí prototyp, že se odzkouší, tak jsem se musel spojit s ministerstvem vnitra. Řekl jsem policajtům, že oni budou potřebovat jezdit se psem a s vysílačkou a že by bylo tohle auto dobré. Tak oni mi to objednali," uvedl Hrdlička.
Verze kombi dostala obchodní označení Forman. Plánovaný sedan se do výroby nedostal, podle Hrdličky je v případě přítomnosti hatchbacku a kombi na trhu zbytečný. "Co se týká kupátka, tak to jsme měli připravené pro Kvasiny. Řeklo se, že na výrobu těchto raznic nejsou investice, tak jsem tenkrát pro ty Kvasiny vymyslel pickup, protože mi bylo líto, aby Kvasiny zase dělaly to samé auto," uvedl konstruktér.
Do doby, než začala Škoda produkovat více modelových verzí, šlo podle Hrdličky nikoliv o automobilku, ale o stroj na auta. "Z hlediska obchodu je to nemožné, vy musíte mít dealery, ty prodavače. On se s jedním autem neuživí," řekl Hrdlička.
Se samotným designem favoritu byl prý konstruktér spokojený. "Bylo mi líto, že jsme neměli tvarované výplně dveří a podobně. Ale nikdy není všechno možné," řekl Hrdlička. "Měli jsme to obrovské štěstí, že se neprojevily žádné životně důležité nedostatky na tom autě," doplnil konstruktér. Z technického pohledu by dnes řadu věcí udělal jinak, tenkrát ale možnosti neměl, navíc ho tlačil čas. Kompromisem bylo například topení, které se má montovat zevnitř auta. Výrobce Autobrzdy Rakovník ale žádné jiné topení dodat nemohl, proto má favorittopení namontované v motorovém prostoru, kvůli čemuž nebylo možné udělat přepážku, která by zamezila pronikání hluku od motoru do kabiny.
Model Škoda Favorit automobilka poprvé představila na brněnském veletrhu před 30 lety, 16. září 1987. Byl to první český automobil s motorem vpředu a pohonem přední nápravy. Do prodeje byl uveden v roce 1988, stál 84 600 korun, což byl osmadvacetinásobek tehdejšího průměrného platu v Československu. Produkce pak byla ukončena v roce 1995.
