Berlinale: Z deníčku novináře a producenta
Jaký je den dopisovatele Strategie na mezinárodním filmovém festivalu Berlinale? Kromě zpravodajských povinností musí stihnout své filmařské poslání – produkuje totiž několik filmů v mezinárodních koprodukcích, a tak se pohybuje střídavě na filmovém trhu, seminářích, navazuje kontakty a vyměňuje vizitky na večírcích, dojednává si schůzky, chodí na tiskovky a taky by rád stihnul podívat se na nějaký film…
Do kina a na tiskovku
Ráno si přivstanu, novinářské projekce začínají už 9 hodin ve festivalovém megakině pro 2000 diváků, které přes rok funguje jako muzikálové divadlo. Láká mě poslední film holandského režiséra filmů a reklam, fotografa a hudebníka Tony Corbijna Love & Mercy o začátcích legendární šedesátkové kapely Beach Boys. Je pěkně našlápnuto, urvu místo na druhé galerii, kromě novinářů tu jsou i další akreditovaní hosté. Film je ve stylu písniček – taky tak příjemně surfuje…
Pak úprk na tiskovku, kam se dá dostat, na rozdíl od konference s hvězdou Malickova filmu Knight of Cups Natalií Portmanovou (kde novináři odcházeli z projekcí před koncem, aby zabrali místo). Pokládám Corbijnovi za Strategii otázku na jeho vztah k reklamě a zapisuji odpověď, kterou si naši čtenáři přečtou v článku, který vyjde ve Strategii 20. února.
Fotit mladé herečky
A honem na photo call marketingové akce pořádané European Film Promotion nazvané Shooting Star pořádané v Audi Lounge – dvoupatrovém kontejneru největšího partnera festivalu stojícím přímo před vchodem do festivalového paláce. Vmáčknu se mezi skládací žebříky fotografů a snažím se zachytit některou z krásných mladých hereček na počátku kariéry. Fotka se mi nepovede, ještě že pořadatelé rozesílají hromadné foto s Natálií Portmanovou. Posílám hned do redakce a jsem zvědav, kterou editor vybere.
Ulovit eurokomisaře
Čas letí a v hotelu Ritz začíná konference evropského programu Media na podporu evropských filmařů. Velmi zajímavou řečí ji zahajuje eurokomisař Günther Oettinger. „Filmoví a TV producenti musí vyjít ze svých národních přihrádek a Evropská komise je v tom svými programy podpoří,“ říká sympatický top úředník.
Po projevu ho dostihnu v lobby a strkám mu program pražské konference Digimedia. „Vezměte si pánovu vizitku a pošlete do Prahy vysokého úředníka pro digitalizaci!“ vydal komisař pokyn vedoucí svého kabinetu, potřásl mi rukou a mizel do kuloárů festivalu.
Dělat networking
Zrovna se v Ritzu začíná účastníkům konference podávat oběd, lovím ve skleničce krevety s ananasem a seznamuji se u stolu s dramaturgyní z Frankfurtu, která se chce podívat do Prahy. Zvu ji s tím, aby zhlédla mnou produkovaný dokončovaný film Boží mlýny o tom, jak to vypadalo na Šumavě po odsunu německých obyvatel a postavení železné opony. Poradila mi, jak by měla vypadat verze pro německé publikum a festivaly. Večer na recepci zlínského festivalu hlásím řediteli České televize Petru Dvořákovi, koproducentovi filmu, výsledky mé snahy prodat v Berlíně film a jeho reakce zní: „Snažte se!“
Naplánovat si festivalové cesty
Na filmovém trhu se usadila iniciativa Meet the Docs a v podvečer organizuje panelovou diskuzi s pořadateli filmových festivalů. Protože mé dva poslední filmy mají hodně česko-německé téma, dávám si schůzky s Mnichovem a Lipskem. Programové ředitelky si berou DVD s filmem Ztracen 45 pro výběr a doporučí přihlásit dokončované Boží mlýny na producentské fórum filmů ve výrobě, kde se propojují partneři.
A pak dávám DVD zástupkyním dokumentárního festivalu v Los Angeles a v Rio de Janeiru. Dostávám e-mail ze Soluně, že mají o film zájem na filmový trh a že prosí o zaslání podkladů. Na stánku vídeňského sales agenta East West Distribution si plácneme na to, že film Ztracen 45 budou prodávat (bingo! povedlo se!) a zapíjíme jeho vlastním frizzante Grüner Veltliner. A festival běží dál…
