Stát selhal a rezignoval na hořící haldu, tvrdí primátor Ostravy. Ve hře je vyvlastnění

Heřmanická halda hoří už dvě desetiletí, její definitivní sanace je však stále v nedohlednu. Končící primátor Ostravy Jan Dohnal (ODS), který po volbách míří do opozice, kritizuje přístup státního podniku Diamo. Problém podle něj podnik dlouhodobě podceňoval a nyní zřejmě rezignoval na jeho řešení. V rozhovoru pro e15 připouští možnost vyvlastnění některých pozemků, vysvětluje roli města a komentuje také spory státu se soukromými společnostmi.

O co podle vás skutečně jde ve sporu o heřmanickou haldu a její sanaci?

Především je potřeba říci, že sanace v tuto chvíli fakticky neprobíhá. Veřejná debata o heřmanické haldě se často zužuje právě na výstavbu oddělovací stěny. Jenže ta samotný problém hořící haldy neřeší. Oddělovací stěna má pouze zabránit tomu, aby se požár rozšířil směrem ke skládce nebezpečného odpadu. Není to žádné konečné řešení. 

Připadá mi zvláštní, že se dnes tolik energie věnuje zpochybňování stěny, kterou samo Diamo připravilo, zadalo a nechalo realizovat. Ještě nedávno podnik veřejně informoval o tom, že stěna plní svou preventivní funkci, a zveřejnil výsledky průzkumných vrtů potvrzujících její založení do projektované hloubky. Dnes slyšíme podstatně odlišná vyjádření.

Takový postup vyvolává oprávněné otázky. Neříkám, že stěnu nemáme kontrolovat. Naopak. Nemůžeme se ale donekonečna přít o první stěnu, když má vystavět další dvě. Pokud Diamo udělalo chybu při zadání, kontrole nebo převzetí stavby, musí ji pojmenovat. Ale především musí pokračovat v sanaci.

Jaké je to konečné řešení, o kterém mluvíte?

Žádné konečné řešení za posledních dvacet let podle mého názoru nedokázal stát prostřednictvím svého podniku Diamo vymyslet. Jediným výraznějším pokusem byl projekt takzvaných sarkofágů, který se připravoval v minulém volebním období. Diamo jej tehdy prosazovalo jako preferovanou variantu a prezentovalo jako způsob, jak situaci definitivně vyřešit.

Z pohledu města jsme byli rádi, že se alespoň nějaké řešení připravuje. Jenže po výměně vlády Petra Fialy za vládu Andreje Babiše a personálních změnách na ministerstvech Diamo svůj postoj obrátilo o 180 stupňů. Dnes se od projektu zcela distancuje.

Vyvozujete z této změny postoje něco konkrétního?

Můj dojem je, že Diamo už vlastně neplánuje dělat vůbec nic. Na místě je nakoupená řada strojů, bagrů a nakladačů, které tam stojí, ale fakticky se nic neděje. A já mám podezření, že Diamo chce haldu jednoduše nechat samovolně dohořet. Zdůrazňuji ale, že jde pouze o můj odhad, nemám pro něj žádný důkaz.

Co by takový scénář znamenal pro Ostravu a její obyvatele?

Nejsem odborník na samotnou technologii sanace, ale je pravda, že halda představuje zdroj znečištění ovzduší. Není to sice nějaký extrémní zdroj, nicméně životnímu prostředí v Ostravě neprospívá.

Na druhou stranu rozumím tomu, že pokud by se do haldy začalo výrazně zasahovat, například jejím odtěžováním, mohlo by to zase zvýšit prašnost v okolí. To už se ostatně v minulosti ukázalo.

Za ne úplně šťastné rozhodnutí považuji také vykácení stromového porostu na vrcholu haldy. Souviselo to s přípravou projektu sarkofágů, od kterého se nakonec upustilo. Halda se tím ale otevřela.

Je teď Ostrava haldou ohrožena? 

Ostrava je ohrožena především tím, že se dlouhodobě nedaří odstranit jednu z největších ekologických zátěží na jejím území. Máme lokalitu, která prohořívá, na které se nachází skládka chemických odpadů a kde se už roky nedokončuje ochranný systém. 

Nechci tvrdit, že městu bezprostředně hrozí katastrofa, pokud pro to nemáme odborné podklady. Ale stejně tak odmítám uklidňující prohlášení bez konkrétních dat. Největším problémem je dnes kombinace přetrvávající ekologické zátěže, nedokončených opatření a neschopnosti odpovědných subjektů dosáhnout výsledku. A právě za to musí někdo nést odpovědnost.

Jak se díváte na dosavadní postup sanace?

Považuji dosavadní výsledek za selhání řízení celé sanace. Více než dvacet let se o řešení mluví, investovaly se stovky milionů korun, ale halda stále prohořívá a klíčové sanační práce už čtyři roky stojí. To už nelze vysvětlovat pouze technickou složitostí.

Diamo mělo dostatek času i příležitostí, aby přišlo s funkčním a realizovatelným postupem. Místo toho dnes řešíme spory o již postavenou stěnu, pozemky a odpovědnost za minulá rozhodnutí. Mezitím ekologická zátěž nezmizela ani se sama nevyřeší. Ostrava nemůže donekonečna čekat, až si jednotliví aktéři vyjasní své vztahy.

Máte vysvětlení, proč se původně technický problém rozrostl do současných rozměrů?

Podle mě jsme se dostali do situace, kdy se původní problém sanace postupně změnil v problém řízení, rozhodování a odpovědnosti. Místo toho, aby Diamo systematicky připravovalo a realizovalo jednotlivá opatření, opakovaně se měnily přístupy a dnes se velká část energie věnuje obhajobě minulých rozhodnutí a sporům o první oddělovací stěnu.

K tomu se přidaly nevyřešené pozemky. Výsledkem je, že po dvaceti letech stále nemáme dokončený základní ochranný systém. To není jen technický problém. Je to také problém manažerského a institucionálního selhání.

Kdo podle vás nese odpovědnost za to, že se sanace stále neposouvá?

Primární odpovědnost jednoznačně nese Diamo. Je to státní podnik, který má sanaci na starosti, a právě on musí vysvětlit, proč se práce tak dlouho neposouvají. Nemůže veškerou odpovědnost přenášet na OKK Koksovny, které v místě vlastní důležité pozemky se skládkou chemických odpadů. Diamo totiž mělo příležitost pozemky odkoupit za 40 milionů, později za 60 milionů korun. Tyto možnosti nevyužilo a dnes se bavíme o nabídce v řádu 360 milionů. To je zásadní manažerské rozhodnutí, za které někdo musí nést odpovědnost.

Na druhé straně ani OKK Koksovny nemohou vystupovat pouze jako poškozený vlastník. Pokud požadují ochranu svého majetku, měly by také umožnit realizaci opatření, která mají riziko šíření termické aktivity omezit. Obě strany by měly přestat hledat důvody, proč něco nejde, a začít řešit, jak to udělat.

Jakou cestou by tedy měla sanace pokračovat?

Nevidím důvod, proč bychom měli znovu vymýšlet to, o čem se odborně rozhodovalo už před lety. Základem musí být dokončení systému oddělovacích stěn a následná realizace dalších sanačních opatření. První stěna už stojí, na ni mají navázat další dvě.

Pokud má Diamo konkrétní odborné výhrady, ať je doloží a případně upraví projekt. Ale odmítám představu, že se kvůli každému sporu vrátíme na úplný začátek. Ostrava nemůže dalších deset let čekat na to, až si státní podnik vyjasní, jakou koncepci vlastně chce realizovat.

Proč se tedy stěny dál nestaví?

Protože jsme zatím nedokázali překonat překážky, o kterých se ví řadu let. Výstavba oddělovacích stěn není žádný nový nápad, o tomto postupu se rozhodovalo už v roce 2012. Přesto jsme dnes stále ve fázi, kdy se dohadujeme o pozemcích a podmínkách realizace. Diamo mělo mít tyto otázky dávno vyřešené nebo alespoň připravený konkrétní postup, jak je překonat.

A OKK Koksovny by měly vysvětlit, proč neumožňují realizaci opatření, která mají chránit také jejich vlastní skládku. Dohoda z března nesmí skončit jako další dokument, který se založí do šuplíku. Potřebujeme vidět bagry na staveništi, ne další společná prohlášení.

Primátor Ostravy Jan Dohnal | Zdroj: Profimedia

Samostatnou otázkou je skládka chemických odpadů společnosti OKK Koksovny, která se nachází přímo na odvalu. Ta byla přece povolena v době, kdy už halda prohořívala. Proč se to stalo?

Považuji to za velmi problematické rozhodnutí. Už v době povolení skládky v roce 2004 byla termická aktivita odvalu známá. O to více se dnes musíme ptát, na základě jakých úvah bylo možné povolit ukládání chemických odpadů právě v takové lokalitě. Nelze přitom zapomínat, že jde o soukromý majetek a soukromou podnikatelskou činnost.

Dnes jsme v paradoxní situaci: stát má řešit ekologickou zátěž, soukromá společnost má na odvalu vlastní skládku a zároveň se vede spor o opatření, která mají chránit celé území. Tato historická rozhodnutí by měla být důkladně vyhodnocena. Nemůžeme se tvářit, že současný problém vznikl až v posledních letech.

OKK Koksovny požádaly o preventivní odstranění své skládky chemických odpadů. Diamo to interpretuje jako snahu přenést náklady na stát. Co si o tom myslíte?

Tady vidím zásadní rozpor v postoji OKK Koksoven. Na jedné straně společnost upozorňuje na možné ohrožení své skládky a požaduje její preventivní odstranění. Na druhé straně komplikuje přístup na pozemky, přes které mají vést oddělovací stěny určené právě k omezení šíření termické aktivity.

To je těžko pochopitelná situace. Pokud se společnost obává o bezpečnost své skládky, měla by mít zájem na tom, aby ochranný systém vznikl co nejrychleji. Samozřejmě musí být vyřešena otázka právní odpovědnosti a případných nákladů. Ale soukromý vlastník nemůže automaticky očekávat, že stát zaplatí všechna opatření, která souvisejí s jeho vlastním majetkem a podnikatelskou činností.

Jedním z posledních zásadních kroků vašeho vedení města byla změna územního plánu, která otevírá cestu k případnému vyvlastnění pozemků OKK Koksoven. Proč jste to udělali?

Město už nemohlo pouze přihlížet tomu, jak se sanace zasekává na majetkových sporech. Proto jsme v červnu 2024 zahájili přípravu změny územního plánu a letos ji dotáhli do konce. Bylo to rozhodnutí ve veřejném zájmu, protože závažná ekologická zátěž nemůže zůstat neřešená jen proto, že se soukromý vlastník a státní podnik nedokážou dohodnout na ceně nebo podmínkách.

Chci zdůraznit, že město nikoho nevyvlastňuje. Vytvořili jsme zákonné předpoklady, aby stát mohl v případě potřeby tento nástroj využít. Považuji za správné, že Ostrava konečně přestala být pouze pasivním pozorovatelem a udělala konkrétní krok, který může pomoci sanaci odblokovat.

Je tedy vyvlastnění skutečně reálnou variantou, nebo spíše nástrojem, kterým může stát na současného vlastníka pozemků tlačit?

Diamo nám opakovaně argumentovalo tím, že nemůže realizovat potřebná opatření, protože nemá pod kontrolou všechny pozemky, na kterých by měly vzniknout další vzdušné stěny. Proto jsme vytvořili podmínky, aby stát v případě nedohody s vlastníkem mohl přistoupit k vyvlastnění. Jak se ale jednání skutečně vyvinou, nedokážu v tuto chvíli říci. To je záležitost mezi Diamem a současným vlastníkem pozemků.

Kdo by případné vyvlastnění zaplatil? Může se stát, že náklady nakonec ponese Ostrava?

Nevidím jediný důvod, proč by náklady na získání pozemků pro státem realizovanou sanaci měla nést Ostrava. Město není vlastníkem odvalu, neřídí sanační práce a nemůže suplovat odpovědnost státu. Pokud Diamo potřebuje pozemky pro realizaci ochranných opatření a rozhodne se využít zákonný postup vyvlastnění, musí si stát také zajistit odpovídající financování.

Ostrava už udělala svůj díl práce. Změnou územního plánu jsme vytvořili potřebné předpoklady. Nyní je na státu, aby je využil. Nebylo by správné, aby se finanční důsledky dlouholetého neřešení státního problému nakonec přenesly bezprostředně na obyvatele Ostravy. 

Nemrzí vás, že se během vašeho působení nepodařilo sanaci výrazněji posunout? Mohlo město udělat více?

Mrzí mě to, samozřejmě. Ale je potřeba rozlišovat mezi odpovědností města a odpovědností státu. Ostrava není vlastníkem odvalu, neřídí sanaci a nerozhoduje o investicích Diama. Přesto jsme se snažili být aktivní a v závěru našeho působení jsme udělali zásadní krok změnou územního plánu, která otevírá možnost řešit blokované majetkové vztahy. Myslím, že město udělalo maximum v rámci svých pravomocí.

Teď bude zajímavé sledovat, jak s vytvořenými možnostmi naloží stát. Nechtěl bych, aby se za pár let někdo pokoušel přenášet odpovědnost za další nečinnost na město. Rozhodující pravomoci i odpovědnost za sanaci má Diamo a stát.

Neměla by Ostrava požadovat také nezávislý odborný audit celé sanace, včetně dosavadních investic, rozhodnutí Diama a účinnosti první oddělovací stěny?

Jednoznačně. Po tolika letech, stovkách milionů korun a současném stavu sanace je podle mě nezávislý audit naprosto namístě. Nejde jen o to, zda je první stěna dobře postavená. Jde o to, jak Diamo celé území řídilo, jak nakládalo s veřejnými prostředky, proč nevyužilo příležitosti k nákupu pozemků za výrazně nižší cenu a proč se projekt dostal do současné situace. Veřejnost má právo vědět, co se za ty peníze skutečně udělalo a kdo odpovídá za to, že po tolika letech stále nemáme dokončená ani základní ochranná opatření.