Registrace koučů není v České republice povinná. Zájemci však mají možnost stát se členem jedné z organizací, které dlouhodobě usilují o kultivaci koučování v tuzemsku. Výhod plynoucích z členství v profesní organizaci koučů ale využívají pouze desítky z tisíců lidí podnikajících v oblasti koučinku. Zatímco na světové úrovni registruje Mezinárodní federace koučů ICF více než 24 000 členů, jejichž počet navíc každoročně roste, její česká pobočka již několik let registruje jen zhruba osm desítek členů. Česká asociace koučů (ČAKO), jež je též založena na dobrovolném členství, v současné době sdružuje 34 koučů.
Podmínky, které podnikatel musí pro zapsání do registru organizace splnit, se liší. Zájemce o odborné členství v České asociaci koučů musí například prokázat odborné schopnosti v koučování. Rovněž akreditace je udělována na základě doložených kompetencí. Žadatel musí prokázat minimální počet odkoučovaných hodin a mít náležité vzdělání. Podmínkou pro vstup do mezinárodní profesní organizace ICF je navíc absolvování výcviku dle standardů této organizace. Dosaženou osobní ICF certifikaci je poté nutné v pravidelném cyklu obnovovat. Obě organizace pak své členy zavazují k dodržování stanoveného etického kodexu.
Kouč na depresi
Zájem Čechů o služby koučů se dle odborníků zvyšuje pozvolně. „Češi jsou zvyklí radit se s právníkem nebo účetní, v oblasti vztahů či osobních problémů však stále pocit, že si musejí problémy vyřešit sami. Situace se ale pomalu zlepšuje,“ řekl osobní kouč Aleš Kalina. Koučové podle něj mohou působit skutečně ve všech oblastech. Na českém trhu se tak vyskytují byznys koučové i ti, kteří se zaměřují na oblast osobních problémů a růstu. „Dobrého kouče poznáte podle toho, že k němu cítíte důvěru a je vám s ním dobře. Důležité je také přesvědčení, že vás kouč dovede ke stanovenému cíli,“ upřesnil Kalina.
Volné podnikání, kterým koučování v České republice je, vybízí dle expertů k velkým rozdílům v přístupu k profesi. Spíše než o záměrné poškozování jde ale hlavně o nepochopení terminologie. Za kouče se tak často označují trenéři, poradci, prodejci nebo maséři. Na rozdíl od případů, kdy dochází k neoprávněnému užívání loga nebo certifikací, však organizace sdružující profesionální kouče nemohou nesprávnému užívání tohoto termínu nijak zabránit.
Pravidelná systematická kontrola dodržování etických pravidel profese není dle organizací možná. Základem jejich činnosti je tak osvěta a vzdělávání. V nabídce ČAKO i ICF jsou proto semináře a workshopy pro kouče i širokou veřejnost. Organizace navíc umožňují koučům sdílení zkušeností i pravidelnou supervizi.
