Imrich Flassik za totality působil jako podnikový právník, pedagog, podílel se na tvorbě obchodního zákoníku. Po sametové revoluci se aktivně zapojil do politiky. V listopadu 1990 se účastnil 2. sněmu KDH a v dubnu 1991 se stal místopředsedou Spolku křesťanských právníků. Krátce předtím, v lednu 1991 byl jmenován ministrem pověřeným řízením Federálního úřadu pro hospodářskou soutěž ve třetí vládě Mariána Čalfy, kde působil do konce existence této vlády, tedy do počátku července 1992. Do vlády byl nominován Křesťanskodemokratickým hnutím.
V letech 1992-1994 byl Imrich Flassik předsedou obchodního senátu Nejvyššího soudu Slovenské republiky. Od roku 1994 pracoval jako advokát Aliance advokátů. Publikoval rovněž odborné články v slovenských Hospodářských novinách a byl spoluautorem knihy Arbitražné konanie. Působil i jako místopředseda redakční rady Bulletinu slovenské advokacie. „Do posledních okamžiků života ho charakterizoval mimořádně hluboký zájem o veškeré dění doma i ve světě,“ uvedla jeho dcera Gerta Sámelová Flassiková. Připomněla zároveň, že její otec měl řadu přátel v Čechách a na Moravě, se kterými udržoval kontakty. Velmi se přitom zajímal o politické a společenské dění v České republice.
