Potravinářské komoře se návrh nelíbí. Podle její mluvčí Dany Večeřové by podíly hlavní suroviny pro jednotlivé skupiny potravinářských výrobků měly být diferencované tak, jak to stanovují pravidla komorou několik let spravované značky Český výrobek-garantováno Potravinářskou komorou.
Například pro některé produkty, jako jsou výsekové maso či mléčné výrobky, je podle potravinářů podíl 75 procent příliš nízký a měl by činit 100 procent. U jiných produktů, jako jsou například pekařské a cukrářské výrobky, by mohl být naopak nižší. Podle pravidel komory musí být výrobcem navíc tuzemská firma.
Ať už tady konečně něco je
„My chceme po dlouhých letech učinit nějaký krok,“ hájí návrh ministr zemědělství Marian Jurečka. Argumentuje tím, že podobný návrh dokázalo u Evropské komise obhájit Slovensko.
„Klidně se v průběhu roku 2015 bavme o tom, že budeme něco zpřísňovat a něco upravovat, ale ať už tady konečně něco je,“ podotkl ministr. V současné době podle něj panuje v označování výrobků jako „českého“ chaos a značení používá kdo jak chce.
„Zaplať pánbůh za to, že už nějaká definice je,“ uvedl předseda Asociace českého tradičního obchodu Zdeněk Juračka.
Definice má vyřešit problém
Definice by podle dřívějšího Jurečkova vyjádření ministerstvu pomohla vyřešit problém, který vzniká v důsledku novely zákona o potravinách. Ta od ledna příštího roku mimo jiné ukládá prodejcům s ročními tržbami nad pět miliard korun povinnost zveřejňovat čitelně u vchodu pro zákazníky seznam pěti zemí, z nichž odebírá potraviny.
Bude je muset sestupně seřadit podle podílu prodejů těchto potravin na tržbách. Obchodníci však argumentují tím, že neexistuje definice toho, která potravina je česká a která zahraniční.
