Na Třeboňsku je přibližně 500 rybníků, které tvoří geniálně důmyslný systém propojený desítkami kilometrů vodních kanálů. Tento světový unikát budovaný stovky let mezi středověkem a barokem funguje dodnes. Z těch pěti set rybníků jich 440 spadá pod společnost Rybářství Třeboň.
Tato firma s čistým obratem okolo 350 milionů korun a roční produkcí přes 3200 tun ryb je největším „výrobcem“ sladkovodních ryb v Evropě. Z 85 procent jsou to kapři. A až osmdesát procent celé roční produkce jde na export. Což odporuje rozšířené představě, že kapr je ryba, která se jí jenom u nás.
„Vyvážíme hlavně do Německa, Rakouska, Polska a Maďarska, ale taky do Francie a v menším množství do dalších zemí,“ říká dlouholetý předseda představenstva Rybářství Třeboň Ing. Jan Hůda Ph.D.
Rybářství Třeboň v současné době nemá podle Jana Hůdy žádného vážného konkurenta. Vděčí za to velikosti společnosti, síle značky, dlouhodobě příznivým hospodářským výsledkům a poptávce po sladkovodních rybách v Evropě.
Situace, kdy si zahraniční odběratel vyzkoušel nahradit kapra z jihu Čech výhodně nabízeným kaprem z jihu Evropy, zažil Jan Hůda několikrát. Rozdíl v kvalitě zákazníci poznali okamžitě.
Ostatně Třeboňský kapr získal za kvalitu svého masa a velkou výtěžnost ochrannou známku již v roce 1936, jako první a jediná ryba v Česku.
Proč se vlastně největší soustava rybníků v Evropě nachází právě tady?
„V Čechách bývalo až 3,5krát více rybníků než dnes. Většina ale byla v 17. a 18. století zlikvidována a na jejich místě se začalo pěstovat obilí a zelená píce. Bylo to ekonomicky výhodnější,“ poznamená Jan Hůda. Čímž se dostane k odpovědi na naši otázku:
„V jižních Čechách se o to pokoušeli také, ale ukázalo se, že zdejší půda, která je na písku nebo rašelině, je tak neúrodná, že se po pár letech zase vrátili k rybníkům.“
Nebýt téhle šťastné „závady“ zdejší krajiny, možná bychom dnes žádného Třeboňského kapra neznali a na místě rybníku Rožmberk by se prostíralo obyčejné pole.
Skutečnou cenu takového lánu bychom poznali pravidelně o povodních. Stačí si připomenout, že v roce 2002 Rožmberk zadržel dvanáctinásobek vody, než je jeho běžný stav. Sedmdesát milionů krychlových metrů, které by se jinak valily městy a vesnicemi pod ním.
Osudové zlomy
Jan Hůda prý chtěl být rybářem odjakživa. To se mu splnilo. V rybářství pracuje dohromady 43 let.
Když se za těmi roky ohlédne, vidí několik zlomových bodů – a jedním z nich je porevoluční privatizace třeboňského rybářství.
„Podařilo se nám ho nerozbít. I když proti nám stálo sedm projektů, které měly přesně tohle v plánu, " vzpomíná Jan Hůda.
„Potom jsme dokázali ustát první etapu po privatizaci, jeden čas jsme měli 30 tisíc akcionářů. Zkuste si to řídit… Ale zvládli jsme to, neslevili jsme v produkci, a dokonce se během let podařilo přikoupit další podniky, které dneska spadají do holdingu: Hlubokou, Mariánské Lázně, Tábor. To snad dokazuje, že náš podnik je zdravý.“
K tomu zdraví snad přispěla i dlouholetá spolupráce s Českou spořitelnou.
„Kdykoli jsme potřebovali finančně pomoci, třeba v akvizicích, s Českou spořitelnou to proběhlo pokaždé v naprostém pořádku. Já ji hodnotím jako nesmírně solidní instituci.“
Nebát se lidí, kteří jsou lepší než já
Jan Hůda letos získal cenu manažer čtvrtstoletí. Co by doporučil manažerům příštího čtvrtstoletí?
„V první řadě musí člověk ovládat svůj obor. Všichni ve firmě, od dělníků po vysokoškolsky vzdělané odborníky, musí poznat, že na to máte. V druhé řadě musí umět přiznat chybu,“ říká Hůda.
Dobrý manažer je podle něj člověk, který si dokáže najít spolehlivé a schopné zástupce. Takové, kteří jsou pokud možno lepší než on sám.
Celý článek si můžete přečíst zde.
