O právě končícím roce jsme loni psali jako o roku velkých rozhodnutí. To hlavní padlo, když třicet procent hlasujících ve volbách rozhodlo, že za lodivoda Česka chtějí Slováka v zádech jištěného Japoncem a komunistou.
Až příští rok ale zjistíme, jak bude vypadat politická scéna, kde hlavní roli hraje ten, kdo ovládá mediální dům, má v rukou bezpečnostní složky, takřka neomezené zdroje a neustále omílá populistickou písničku. A šance přeladit na jiný kanál neexistuje.
Není to jediné varování. Nese ho i téma kryptoměn. Před rokem stál bitcoin 875 dolarů, nedávno atakoval dvacetitisícovou hranici. Jak někdo poznamenal: chamtivost lidí nemá hranic, a dokud budou masově propadat myšlence, že lze bez práce pohádkově zbohatnout, můžeme čekat další růst virtuálních měn.
Stačí se držet jednoduchého pravidla: hrát o peníze, o nichž víme, že o ně můžeme přijít. Osudem každé bubliny je jednou prasknout.
Podobných balonků, jež čekají na svůj špendlík, se letos objevilo více. Vzduch do nich tlačí hlavně levné peníze a nevídaný optimismus investorů. Cenám nemovitostí pomohla na vrchol politika centrální banky a „rychlost“ povolovacích procesů, kvůli nimž se nestaví.
Rekordně drahá jsou kancelářská i obchodní centra. K závratným násobkům EBITDA šplhá ocenění firem, a kupci se o ně přesto přetahují. Hitem roku se stalo máslo, za kostku se platí klidně o tři čtvrtiny více než loni. Mzdy reálně rostou už několik čtvrtletí hlavně pod tlakem nedostatku pracovních sil. Ale prý bude líp. Jenže komu?
