„Jedna osoba, sedm večer, děkuji vám velice,“ zněla odpověď v telefonu. Zaměstnanci restaurace byli údajně pečlivě vybráni v hlavním městě Pchjongjangu, po němž je podnik pojmenován. Není ovšem známo, zda do selekce osobně zasahoval zesnulý „drahý vůdce“ Kim Čong-il, o němž se ví, že patřil mezi velké gurmány, anebo zda do výběru vložil své buclaté ruce jeho nejmladší syn-následník Kim Čong-un.
Jak to vypadá v severokorejské restauraci v Amsterodamu
Taxikář si není příliš jistý jízdou do čtvrti Osdorp, která je mimo centrum města a daleko od běžných turistických destinací. Ale na předměstí z krabicovitých nových budov není nic zlověstného: domov důchodců, hotel, všechno je to velmi holandské, čisté a upravené.
Jen někteří z místních obyvatel jsou trochu skeptičtí vůči svým korejským sousedům, kteří spáchali kulturní faux-pas v podobě zatažených závěsů. Nikdo tak nemůže vidět, co se děje uvnitř dvoupodlažního „kulturního střediska“. A taky sem občas přijíždějí lidé v černých limuzínách, dodávají.
Vlídná žena v tradičním korejském oděvu s širokým úsměvem otevírá po zazvonění dveře a vede návštěvníka do malé jídelny střediska. Smí se tu fotit, říká tónem nepřipouštějícím námitky, ale až po jídle. Obsazené jsou dva další stoly, u jednoho sedí nějací akademici nekorejského původu a u dalšího je muž a žena. Muž prý byl v Severní Koreji, připouští. Člověk si tu připadá podivně, zaujatě, kvůli kontrastu mezi touhle místností a zprávami západních sdělovacích prostředků ze Severní Koreje o hladovějících lidech a koncentračních táborech, kde jsou vězni mučeni a týráni hladem. V restauraci stojí přístroj na karaoke a je tu televize vysílající záběry přeslazených krajinek, dělníků mávajících rudými vlajkami, smějících se vojáků, boubelatých dětí, zbrusu nových budov a mohutných soch. Mezi malbami na stěně nechybí pohled na panorama Pchjongjangu.
