Armagedon podle Gombára
Nová inscenace na dlouhou dobu uzavře spolupráci režiséra Dodo Gombára se zlínským divadlem. Gombár byl loni v létě odvolán z funkce uměleckého šéfa Městského divadla po neshodách s ředitelem Antonínem Sobkem a teď vede herce ve Švandově divadle v Praze.
Hru Armagedon na Grbu napsal spisovatel Rudolf Sloboda v roce 1993 pro bratislavské Divadlo Astorka Korzo ´90. Dva roky poté autor spáchal sebevraždu. Hra inspirovaná životem jeho matky patří k nejlepším slovenským dramatům, v Česku se ale ještě nehrála. „Je škoda, že musela tak dlouho čekat, ale na druhou stranu mě těší, že to bude poprvé právě ve Zlíně,“ říká Gombár. Hra má premiéru v sobotu 17. dubna v sedm hodin večer.
Spisovatel Sloboda byl člověk plný rozporů. Je to cítit i z jeho hry? V textu je intenzivně cítit napětí a rozervanost. Hra je nekompromisní a trýznivá. Hned po prvním přečtení z ní na člověka čiší nepoddajnost a vzdor. Zároveň i nadhled a syrová grotesknost. Je též o běsech, které v sobě Sloboda měl a nalil je do postav hry. Jednou z postav je navíc přímo on sám.
V čem je pro vás práce na této inscenaci zajímavá? Těší mě, že jsem se se zlínskými herci dostal k vesnické tematice, v podobě neromantické a nepřikrášlené. Cítím herce v polohách, v jakých jsem je ještě neviděl. V inscenaci hraje jen deset lidí, což je po těch velkých ságách, co jsem ve Zlíně dělal, naprostý luxus. Práce je to zajímavá i z toho důvodu, že Sloboda mistrovsky zpochybňuje všechna takzvaná divadelní pravidla. Ve hře se v ostrých zvratech prolíná minulost, přítomnost i budoucnost, realita s fikcí, bytí s nebytím, ďábel i bůh.
Co vás vedlo k tomu, že jste do hlavní role obsadil Janu Tomečkovou? Takové herecké příležitosti nedostává často. Možná jsem to vůči ní cítil trochu jako dluh. Tohle zkoušení je celé o naplnění dluhů. Ještě podstatnější důvod ale je, že se na tu roli hodila. Je pravda, že za poslední roky takovou příležitost nedostala.
Uvažujete o další spolupráci se zlínským divadlem? Ne. Uzavřel se kruh a pár roků se tady jako režisér určitě neobjevím.
Co vás tedy čeká v nejbližší době? Hned po zlínské premiéře začínám zkoušet v brněnské Redutě autorský titul Stanice: Tančírna, podle filmu italského režiséra Ettore Scoly. Pak už bych se rád plně soustředil na Švandovo divadlo a myslel na budoucnost.
