Tajemství dlouhověkosti lze objevovat už po dvou hodinách letu z Prahy. Na plážích a strmých kopcích Sardinie
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
- Krystalicky čisté moře, strmé uličky horských městeček, poctivé jídlo z čerstvých surovin i barevné pouliční umění. To je Sardinie.
- Slavná modrá zóna nabízí mnohem více než jen odpočinek na pláži – odkrývá svět lidí, kteří se v plné síle dožívají stovky let.
- Reportáž ze středomořské země, která vás naučí žít pomaleji, lépe a naplno.
Autonomní region Itálie, jehož název v sardinštině zní Regione Autònoma de Sardigna, se rozkládá na druhém největším ostrově ve Středozemním moři a na přilehlých ostrůvcích. Leží západně od Apeninského poloostrova. Sardinie je jedna z prvních oblastí světa označených za modrou zónu, tedy místo, kde statistici evidují vysoký počet lidí, kteří se dožívají 100 a více let věku v dobrém zdraví a vysoké vitalitě.
Ulice městečka Nuoro jsou strmé, ale pohostinné
Naší první zastávkou na ostrově se stává kopcovité Nuoro. Že jsme v horském městečku dlouhověkých, jejichž fyzičku dennodenně utužuje nutnost zdolávat pěšky strmé kopce, nám dala znát každá ulice. Spojka auta dostala pořádně zabrat. Odměnou nám však byla neskutečná pohostinnost místních lidí a talíře plné poctivého jídla z čerstvých surovin. Při toulkách městem lze narazit na staré krámky, v nichž řemeslníci ještě pořád ručně vyřezávají rádýlka na těstoviny. Stačí vyběhnout o pár kroků výš a máte celou Sardinii jako na dlani. A jakmile z kopců vyrazíte na výlet, hned vás praští do očí to neuvěřitelně tyrkysové moře.
Nuoro slouží jako skvělá základna pro výlety do okolních vesnic. Naší srdcovkou se stalo Orgosolo – fascinující cesta za pouličním uměním v podobě muralů, kde mezi rozmanitými nástěnnými malbami na turistu na každém kroku dýchá tradice pastýřů a vůně poctivého ovčího sýra.
Navazujeme vesnicí Orani, kde jsme narazili na galerii moderního umění. Výraznou stopu tu zanechal sochař Costantino Nivola, jeho práce jsou dodnes k vidění na různých místech po celé Sardinii. Byl to člověk, který se aktivně zasazoval o to, aby umění v regionu trvale žilo a zůstalo součástí veřejného prostoru. Cesta ke galerii je tak trochu sportovní výkon, budova totiž stojí na vrcholu kopce, který nám dává zabrat, zato mladí Sardiňané po něm jezdí na kolech sem a tam.
Dojeli jsme na konec silnice
Jakmile jsme z vnitrozemí začali klesat k pobřeží, krajina se před námi otevřela: Sardinie z jiného pohledu – surová a barevná. Naším dalším cílem byla Cala Fuili, místo, kde doslova končí silnice a dál už pokračuje divoká příroda. Čekal nás sestup po schodech dolů k moři a věděli jsme, že cestou zpátky si to zase poctivě vyšlapeme. Voda je tu působivě průzračná a její barvy se neustále mění, což se stává magnetem pro foťák. Tohle místo ale není jen na ležení u vody. Je ideální jako výchozí bod na treky i pro lezce, které jsme pozorovali na vápencových stěnách nad mořem. A pro ty, kdo raději méně náročnou aktivitu, je skvělou volbou výlet lodí.
Pro sardinské ulice jsou typické staré fiaty stejně jako prádelní šňůry
Po Cala Fuili nastal čas na přesun na jih. Cestu do Cagliari jsme si zpestřili zastávkou v Arbataxu u ikonických Rocce Rosse. Tyhle ohnivě červené skály vystupující přímo z moře nabízejí fascinující podívanou a skvělou zastávku na protažení. Odtud už nás silnice vedla přímo k srdci jihu, do Cagliari. Živé hlavní město nás přivítalo úplně jinou energií: staré fiaty zaparkované v úzkých uličkách, všudypřítomné prádlo schnoucí na šňůrách na slunci a městský ruch na místním trhu San Benedetto. Procházet se mezi pulty s čerstvými rybami či zralými rajčaty a sledovat prodejce v akci přináší návštěvníkovi autentický sardinský zážitek.
Z Cagliari jsme pokračovali dál na jihozápad do oblasti Teulada. Je to místo, kde člověk okamžitě přepne do úplně jiného režimu, vysadí hlavu a nasaje neskutečný klid. Nádherné a fotogenické je tu snad všechno: zlatavé východy i západy slunce nad pobřežím, drobné přístavy s pohupujícími se čluny i skrytá místa s panenskými plážemi. Třeba jako Cala Zafferano, kam se dá dostat výhradně po moři. Dny tu plynou pomalu a bez stresu. Chvíli pozorujete místní seniory, jak na písku ve stínu pinií soustředěně hrají bocce, chvíli se plavíte po průzračném moři nebo si vychutnáváte před chvílí vylovené ryby a další skvělé lokální jídlo. Právě tady člověk na vlastní kůži pochopí, v čem spočívá tajemství sardinské dlouhověkosti – není to jen v čerstvé stravě a čistém vzduchu, ale v celkovém životním tempu, radosti z pohybu a ve schopnosti žít přítomným okamžikem.
Olbia může být skvělým výchozím bodem i cílem vaší cesty
Před odjezdem jsme si nemohli nechat ujít tajemné nuragské stavby. Tyhle starobylé kamenné věže rozeseté po celém ostrově působí až mystickým dojmem a dýchne z nich na vás hluboká historie Sardinie. Naše cesta pak pomalu finišovala přesunem do městečka Olbia, odkud jsme odlétali domů.
Olbia může posloužit jako skvělý uzel pro sardinské cestování, nabízí nespočet možností, jak snadno vyrazit na blízké nádherné pláže nebo podniknout výlet na okolní ostrovy, třeba na souostroví La Maddalena. To už jsme ale tentokrát nestihli. Snažili jsme se totiž nespěchat, nehonit se za každým bodem na mapě a jen tak být, jako to dělají sami Sardiňané.
