Ne, není nic lepšího než si lebedit na trávě s kelímkem žlutavého moku v ruce a pozorovat festivalový crkot. Pociťovat příjemnou únavu po protančené noci a šelmovsky pokukovat po skupince dívek polehávajících opodál. Ani zápach z přeplněných toytoyek nám nemůže zkazit náladu. Nejdůležitější na každém festivalu je totiž cítit se „free“. Proto jsme tady. Abychom alespoň na chvíli unikli té „blbárně“ venku. Já sám už jsem nebyl na nějakém hudebním festivalu pěkně dlouho a je to na mně nejspíš i vidět. Chodit na festivaly je otázkou duševní hygieny. V Hradci je příležitostí hned několik. Ačkoli mě hudební styly hradeckých festivalů tolik neberou, určitě všem doporučuji některý z nich navštívit. Lehnout si do trávy (případně do bahna) a nechat věci jen tak volně plynout.
Cítit se „free“
*
