Jedním z typicky ženských sportů, kterému se můžou v Jindřichově Hradci dívky věnovat, je házená. „S náborem děvčat začínáme od první třídy. Jediné, co k házené potřebují, je sportovní oblečení, obuv a láhev na pití,“ říká trenérka Zuzana Kohoutová.
Kromě letních prázdnin trénují celoročně třikrát týdně hodinu a půl. „Navíc v červenci pojedeme na soustředění,“ prozradila Kohoutová plány. Náplň tréninků je zaměřená na celkovou přípravu. „Více práce je s levorukými hráčkami. Protože jsou nedostatkovým zbožím, vyžaduje to větší trpělivost,“ uvedla trenérka.
Nejmenší házenkářky si hned vyzkoušejí atmosféru zápasů. Soutěže se hrají s měkkým balonem na půlce hřiště se čtyřmi hráčkami v poli. „Z každého gólu mají holky velkou radost, a když náhodou vyhrají, jsou šťastné a vymýšlí různé pokřiky,“ všimla si Kohoutová. Házená je kontaktní sport, ale nebezpečí nehrozí. Nejmladší házenkářky už používají i nákolenky a náloketníky. „Ty mají, kdyby náhodou spadly. Pak si připadají důležité,“ směje se trenérka. Devítiletá Michala Hauserová z Nové Bystřice pokračuje v tradici své matky a házené se věnuje druhým rokem. „Je naprosto nadšená,“ prozradila na dceru její maminka Marika.
„Ve škole jí dokonce kvůli tvrdé ráně už zakázali vybíjenou,“ bere bývalá házenkářka zákaz s úsměvem.
„Jednou bych chtěla hrát někde v cizině,“ přeje si Michala.
