O tom, jak to dopadne s Káčou, která má pořádně prořízlou pusu, vypráví pohádka, kterou sehrají naposledy ochotníci ze Kbela. V předvečer státního svátku, 27. října, se s ní od sedmi hodin večer představí publiku ve Vrhavči. Pohádka O hubaté Káče z pera Ludvíka Pouzy napsaná na motivy lidové pohádky pro kbelský soubor se dočká své osmé reprízy. To bude její poslední. Ale už příští měsíc se Kbelští pustí do zkoušení dalšího představení.
„Půjde o pohádku O Honzovi a srdci z lásky. Autorem bude opět Ludvík Pouza. Premiéru plánujeme zhruba na duben příštího roku,“ prozradila umělecká vedoucí souboru Andrea Přibáňová. Ochotnický spolek ze Kbela začal znovu psát svou historii na podzim 2005. Trojice Milan Liška, Josef Žofaj a Ludvík Pouza začala shánět první nadšence z řad místních občanů. Posledně jmenovaný z trojice byl zvolen principálem. „Poprvé jsme se publiku představili v listopadu 2006 s pohádkou O princezně se zlatou hvězdou na čele. O dva roky později, v dubnu 2008, měla premiéru další pohádka, Švec a čert,“ vyjmenovává dosavadní činnost spolku Přibáňová.
V současné době čítá soubor osmnáct dospělých. Dalších patnáct členů jsou děti. Ty tvoří dětský soubor, který funguje teprve od letošního září. Už nyní ale malí herci nacvičují pohádku Vánoční příběh o Ježíškovi. Chtějí se s ní představit při tradičním rozsvícení vánočního stromku o první adventní neděli na návsi ve Kbele. Kromě toho, že ochotníci nacvičují představení, musí se postarat i o kulisy a kostýmy. „Kostýmy si šijeme sami. V souboru máme šikovné švadlenky, které se o to postarají,“ chválí umělecká vedoucí souboru. Část kulis věnovali místní lidé, některé však bylo zapotřebí koupit. „Kulisy nám často malují Zdeněk Zástěra z Měčína a Kateřina Maidlová ze Kbela. Používáme ale i sto let staré kulisy po ochotnících z Němčic u Klatov a na půdě nalezené kulisy po kbelských ochotnících pocházející z třicátých let dvacátého století,“ upřesnila Přibáňová.
Historie kbelského ochotnického divadla spadá do roku 1898. Tehdy se datuje i vznik sboru dobrovolných hasičů. K ochotníkům vstoupila řada nadšenců včetně celého učitelského sboru. Zatímco učitelé se starali hlavně o kulturu a organizaci kulturních a společenských aktivit, hasiči – herci si půjčovali jeviště ze sousedního Měčína. Mezi nejznámější hry v podání kbelských ochotníků v minulosti patřily Mlynář a jeho dítě, Kříž u potoka, Naši furianti, Lupácivagabundos, Kulatý svět, Blázinec v prvním poschodí. V padesátých letech dvacátého století pak na padesát následujících let veškeré zmínky o kbelských ochotnících končí.
