Teprve nedávno se sympatická keramička Romana Hulíková vdala. Učit lidi dělat si vlastní hrnky nebo ozdoby ji totiž zaměstnává natolik, že na dřívější vdavky nějak nebyl čas. Přiznává, že ani teď se svých radostí nevzdá.
Kdy jste zjistila, že keramika a hlína jsou pro vás tím pravým? Keramice jsem se začala věnovat až na střední škole. V dětství jsem totiž nikdy neměla příležitost se s tímto řemeslem blíž seznámit. Jako malou mě ale bavily všechny výtvarné aktivity, a to pak sehrálo i nejpodstatnější roli při volbě střední školy. Řemeslo se mi hned dostalo pod kůži. Vždycky mám radost, když vidím nové věci, které vznikají při mé práci.
Vzpomenete si na svoje úplně první dílo? Můj první výtvor na hrnčířském kruhu pro mě byla naprostá svátost. Pak přišel mistr, vzal ho do ruky a řekl: „Co to tady překáží?“ A hodil ho do koše. Samozřejmě to byl docela patvar, ale ta radost, že se mi konečně něco povedlo, byla obrovská. Každý, kdo si poprvé sedne za kruh, očekává, že hned vyrobí minimálně hrnek. Ale pokud se povede mistička, je to docela úspěch. Snad i proto si u nás v dílně všichni mohou točení na hrnčířském kruhu vyzkoušet.
Jak jste vůbec přišla na nápad otevřít si vlastní dílnu? Po krátké praxi v jedné soukromé firmě, kde jsem pracovala chvilku hned po škole. Tenkrát jsem ale vůbec netušila, že jednou budu mít dílnu otevřenou pro každého, kdo bude chtít přijít. Chtěla jsem vyrábět užitkovou a dekorativní keramiku pro každý den. To, že by si návštěvníci mohli v naší dílně vyrábět keramiku sami, mě napadlo až mnohem později.
Co konkrétně v Děbolíně vyrábíte? Hlavním cílem naší dílny je přibližovat lidem tradice a tradiční řemesla. Každý si tak tady může vlastnoručně vyzkoušet nejrůznější výtvarné aktivity – točení na hrnčířském kruhu, malování keramiky, skla, hedvábí, výrobu šperků z korálků a mnohé další. Na tematicky zaměřených akcích si pak lidé mohou vyrobit i typické dekorace, upečou si zvykoslovné pečivo, vyrobí vlastní kraslice nebo čerta. A na prodejně kromě toho najdou kompletní nabídku užitkové keramiky, tedy hrnečky, misky, talíře, dekorativní předměty.
Vy snad musíte v dílně i spát. Kolik hodin denně tam strávíte? Na to se mě radši ani neptejte! Myslela byste, že jsem blázen.
Vaše námaha se ale vyplácí. Dostala jste díky ní i ocenění Spokojený zákazník Jihočeského kraje nebo titul Místní hrdina. Co to pro vás znamená? Obě tyto ceny mi udělaly velkou radost. Potěšilo mě, že má moje práce smysl a někdo si toho všiml. Beru to jako dobrou zpětnou vazbu a závazek do další práce.
O prázdninách je dílna plná lidí. Máte vůbec čas na odpočinek a na dovolenou? Prázdninovou výtvarnou dílnu pořádáme letos už počtvrté. Vzhledem k návštěvnosti si myslím, že se postupně dostává do povědomí místních lidí i sezónních návštěvníků. Díky tomu, že jsme v práci spíš jako rodina, než jen pracovní kolegové, si mohu udělat volno podle potřeby. Většinou to jsou tak jedno či dvoudenní oddechovky. Na větší dovolenou jezdím zpravidla někdy od ledna do března. Takže letos už ji mám za sebou. Teď se ale těším, že si udělám pár dnů volna ještě v září.
Nedávno jste se vdala. Je těžké skloubit tak časově náročnou práci se soukromím? Přiznám se, že tohle byl u mě vždycky dost problém. Svoji práci mám hodně ráda, baví mě zkoušet nové techniky, vymýšlet nové styly a být v kontaktu s lidmi. Několikrát jsem chtěla se vším skončit, ale vždycky nakonec zjistím, že to asi nikdy neudělám. Chvilku si odpočinu a ke konci dovolené už plánuji další akce a novinky. Naštěstí mám hodně tolerantního a zároveň podnikavého manžela.
Co všechno ještě letos návštěvníky v dílně čeká? Až do konce léta pořádáme Prázdninovou výtvarnou dílnu. Potom přijdou na řadu pravidelné tematicky zaměřené akce – v říjnu Podzim v dílně, v listopadu Mikuláš v dílně a v prosinci pak Advent i Ježíškova vánoční dílna. Všechny tyto akce začínají v devět hodin a trvají do pěti. Ráda bych na ně pozvala všechny vaše čtenáře. Věřím totiž, že se jim u nás bude líbit.
