Být úspěšným freelancerem (nezávislým profesionálem, pozn. red.) v oboru, který vás baví, je snem snad každého z nás. Žádný otravný šéf, žádní zaměstnanci, které je třeba hlídat, zcela volná pracovní doba… prostě ideální pracovní podmínky. A pokud je zdroj vašeho příjmu navázaný na internet, můžete navíc tuto práci dělat skoro odkudkoliv na světě, což je pro mnohé synonymem absolutní svobody.
Zní to krásně, ale netřeba asi dodávat, že se to podaří jen hrstce z nás. Konkurence je obrovská a o tvorbě digitálních děl pro přední světové fotobanky to platí dvojnásob. Své o tom ví i český fotograf Jan Mika, kterému se podařilo v této obří konkurenci obstát a splnit si tak svůj sen o svobodném podnikání.
Fotografování se věnujete již řadu let, ale prozraďte nám, jaký byl Váš první kontakt se světem fotografie a kdy jste vytvořil své první foto, na které jste byl pyšný?
K fotografii jsem měl blízko dlouho předtím, než mě začala přímo živit. Téměř 10 let jsem pracoval v různých tiskárnách, nejdříve v České republice a následně ve Velké Británii. Vystřídal jsem pozice od tiskaře přes grafika až po management. Nebyla to špatná práce, ale cítil jsem, že potřebuji změnu. Chtěl jsem větší svobodu a hlavně možnost se kreativně vyjádřit. Focení mě vždy lákalo a tak jsem si pořídil svou první zrcadlovku. V podstatě okamžitě mě to chytlo. V Anglii je běžné, že vás zaměstnavatel podporuje v dalším vzdělávání a tak jsem se rozhodl začít studovat obor fotografie. Díky podpoře zaměstnavatele se mi podařilo skloubit práci na plný úvazek s denním studiem na místní College (střední škole, pozn. red.). Později jsem ke studiu fotografie přidal i interiérový design.
Po úspěšném dokončení College jsem pokračoval v dálkovém studiu fotografie a získal tak mnoho dalších cenných zkušeností a vyšší vzdělání. Pro práci v kreativních a uměleckých oborech sice vzdělání není nutností - tím nejdůležitějším je praxe - ale jsem vážně rád, že jsem studium absolvoval. Zjistil jsem něco o historii fotografie, o slavných fotografech, měl jsem možnost fotit v profesionálních ateliérech, naučil jsem se vyvolávat fotky v temné komoře a pracovat s analogovou fotografií. Přestože žijeme v digitální době a já pracuji převážně s digitální fotografií, velice rád se vracím ke klasickému 35mm filmu.
Asi úplně první fotografie, na které jsem byl pyšný, vznikly právě během školního projektu na téma dokumentární fotografie. Rozhodl jsem se vyrazit do centra Londýna a zachytit demonstraci ohledně války v Afghánistánu. Demonstrace proběhla celkem poklidně, ale i tak pro mě bylo velkým dobrodružstvím fotit a prodírat se davem lidí plných emocí a rozhořčení. Byla to dobrá zkušenost a myslím, že z toho vznikly i zajímavé fotky. Svých oblíbených fotek mám hned několik, ale ty, na které jsem nejvíce pyšný, jsou především ty fotografie, které se dobře prodávají. Jsem si vědom toho, že fotografie dělám pro lidi a pokud je za ně někdo ochotný zaplatit, tak je to důkaz toho, že svou práci dělám dobře.
Vaše tvorba je po tematické stránce velmi pestrá. Na jaký konkrétní žánr však cílíte především?
Často jsem slýchával rady typu - najdi si žánr, který ti jde, který tě baví, o který je zájem a staň se specialistou na ten konktrétní druh fotografie. Jenže mě prostě baví fotografie jako celek, a čím déle se jí věnuji, tím více objevuji další a další témata a možnosti zpracování. Možná, že až jednou vyzkouším většinu možností, tak přejdu k nějaké specializaci. Ale zatím to neplánuji. Když zrovna cestuji, baví mě fotit krajinu, architekturu, život a místní tradice. Miluji dobré jídlo, a proto ho také fotím. Často a rád fotím lidi, protože je u toho zábava a o tematické fotky s lidmi je velký zájem. Fotografický žánr, na který teď hlavně cílím, jsou právě konceptuální fotky s lidmi a další témata spojená s životním stylem.
Kde hledáte inspiraci pro Vaši tvorbu? Máte mezi předními světovými fotografy nějaké vzory?
S hledáním inspirace jsem nikdy problém neměl. Nacházím ji všude kolem sebe. Svět se neustále mění a vyvíjí. Stačí se jen pozorně dívat kolem sebe a o zajímavá témata, která si zaslouží představení pomocí fotografie, nebude nikdy nouze.
Vzhledem k velkému rozmachu digitální fotografie, stále se zrychlujícímu internetu a cenové dostupnosti kvalitní foto techniky, se z fotografování stává masové hobby, ze kterého se mnoho lidí snaží profitovat. Jak lze v dnešní době v této obrovské konkurenci obstát?
Ano, někteří lidé vidí v nových technologiích a v masovém rozšíření digitální fotografie v podstatě konec profese fotografa jako takové. A pro mnohé z nich to tak opravdu může být. Myslím si, že pro mnohé fotografy je hlavní problém v neschopnosti - nebo spíše v neochotě - se novým technologiím přizpůsobit, naučit se je používat a využít je ve svůj finanční prospěch. Další důležitá věc je naučit se být dobrým obchodníkem a to především v digitálním světě internetu. Počítače a nové digitální technologie mě bavily už od dětství a věděl jsem, že pokud se budu chtít fotografií uživit, budu se muset přizpůsobit digitální době a nezaseknout se v jednom bodě. Rčení „když amatéři jásají, profesionálové pláčou“ proto pro mě naštěstí neplatí.
Většina mých příjmů pochází z internetových fotobank, resp. z prodejů licencí na použití fotek a videí, takže by se vlastně dalo říct, že mě spíše živí internet a ne jen fotografie jako taková. Ovšem konkurence je obrovská a roste ohromnou rychlostí. A proto jsem se před časem rozhodl věnovat také tvorbě krátkých videí. Pravě díky vývoji digitálních technologií a rychlému internetu roste zájem o kvalitní videa a konkurence je v tomto segmentu (prozatím) mnohem menší, než je tomu u fotografie.
Natáčení videí se od klasického fotografování poměrně dost liší. Baví Vás to?
Původně jsem si myslel, že mi natáčení videí moc nepůjde a že mě segment video produkce nebude příliš bavit, ale byl jsem příjemně překvapený. Baví mě to hodně. Při natáčení a následném zpracování se používají odlišné metody než u focení, takže se mám stále co učit a s čím experimentovat.
Podnikání na internetu není nic jednoduchého, to ale platí o každém podnikání. Obří společnosti si drží většinu zákazníků a tím si mohou diktovat ceny a podmínky. Malé ryby se proto musí naučit hodně rychle „plavat“, protože jedině tak mají nějakou šanci uspět. Internet je extrémně rychle se měnící prostředí; je to stále hodně mladé médium, které stojí na prahu velkých změn. Momentálně vidím budoucnost v postupné decentralizaci a ve velkém využití peer-to-peer systémů.
Jan Mika
* narodil se v Roudnici nad Labem
* vystudoval obory fotografie a interiérový design ve Velké Británii
* žije ve španělské Andalusii na pobřeží Costa del Sol
* ukázky tvorby na osobním webu
Můžete nějak nastínit, jaké jsou vaše plány do budoucna? Co byste chtěl ve světě fotografie ještě dokázat?
Mám pocit, že jsem stále teprve na začátku, a že je toho ještě velice mnoho, co se můžu naučit. Vizuální jazyk se rychle vyvíjí a nikdo neví, jak přesně bude za pár let vypadat. Mým hlavním cílem je neustále na sobě pracovat a být i nadále schopný se uživit svou kreativní činností. Zrovna nyní se chystám na cestu do USA. Mám v plánu strávit pár týdnů v New Yorku, zachytit místní život, architekturu a hlavně ten velkolepý svět velkých financí.
Projel jste mnoho zemí světa, ale usadil jste se nakonec na jihu Španělska. Co Vás přimělo usadit se právě zde? Navštěvujete občas Českou republiku?
Cestování je moje vášeň. Jsem přesvědčený, že poznávání různých koutů světa je ta pravá škola života. Už jsem tuhle planetu párkrát obletěl kolem dokola, ale stále je tu spoustu zajímavých míst, která jsem ještě nepoznal. Před několika lety jsem si myslel, že se usadím na Novém Zélandě, ale nakonec jsem zjistil, že mi Evropa vážně chybí a rozhodl jsem se vrátit.
Ve Španělsku už žiji téměř 4 roky a vypadá to, že už tady pravděpodobně zakořením. Miluji slunce, moře, jídlo a také mentalita Španělů mi vyhovuje. Brzy to bude 10 let, co jsem opustil svou rodnou vlast. Každý rok Českou republiku pravidelně navštěvuji a možná se jednou vrátím i na delší dobu, než jen na pár týdnů.
Co děláte ve svém volném čase, pokud zrovna nefotíte?
Moje práce je zároveň mým koníčkem, takže často pracuji dobrovolně přes čas, ale na to jste se asi neptal. Miluji hudbu napříč různými žánry, poslouchám ji několik hodin denně a učím se hrát na piano. Pravidelně cvičím, běhám a udržuji se ve formě. Ovšem úplně nejraději trávím volný čas se svou báječnou ženou, která mě podporuje ve všem, co dělám a je pro mě velkým zdrojem pozitivní energie a motivace do další práce.
