Nikdo mu neřekne jinak než Kuchta. S kulinářských uměním Petra Kuchaře ale nemá jeho přezdívka nic společného.
Bylo pro vás vánoční období sváteční, nebo stresující? Je fakt, že teď to byl šrumec. Sháněl jsem dárky, navíc jsme s manželkou otevřeli takový obchůdek s oblečením, takže o zábavu bylo postaráno. A do toho ještě to uklízení.
Pomáháte, nebo necháváte všechno na manželce? Pomáhám. Umývám nádobí, luxuji. Všechno zvládám. Je to nutnost. Dá se říct, že pomůžu kde s čím.
I s vařením? Kdo je většinou u Kuchařů kuchařem? Tak to moc ne. Žena se v pohodě postará o kuchyni sama. Moc se jí do toho nepletu. Na Štědrý večer vařila ona.
Klasiku, kapra a sálat? A ještě vinnou klobásu. Na jižní Moravě se to moc nejí. Ale já jsem z Krkonoš a nikdy u nás na stole nechyběla.
Letos vás nepostihlo žádné zranění. Doma asi panuje spokojenost, že jste neběhal o svátcích po doktorech. To musím zaklepat. Naposledy jsem se rozbil před dvěma lety, od té doby nic vážnějšího. Je to tím, že už skáču na jistotu. Nikam se neženu.
Asi stárnete? Kdepak. Když to půjde, budu jezdit do padesáti.
