Jedna z Fretek: Hrát s muži je vzrušující

Hokejbal je sport podobný lednímu hokeji. Jen místo po ledu se hráči prohánějí v teniskách po betonu a místo pukem střílejí oranžovým míčkem. Fyzicky náročný a občas drsný sport provozují na Berounsku také ženy. V Nižboru se v těchto dnech chystá na republikový šampionát tým Fretek. Týdeník Sedmička mluvil s jednou z jeho hráček Annou Hromasovou.

Nižbor je na Berounsku centrem hokejbalu, právě tady se zrodil také první ženský tým v kraji. Jak jste se k tomuto sportu dostala vy?

Byť je můj bratr Karel profesionální hokejista (hraje za pražskou Spartu – pozn. aut.) a oba sporty mají hodně společného, musím přiznat, že ještě před třemi roky jsem neměla ponětí, co je hokejbal vůbec zač. Přivedl mě k němu můj přítel Roman Novák a pomohli mi i přátelé z týmu Kelti Nižbor, kteří se dodnes podílejí na naší přípravě.

Už vás bratr viděl hrát?

Jo, už se byl podívat. Já se před ním snažila a on mi po zápase přiznal, že byl úplně v transu. Že mě v duchu neustále tlačil dopředu, držel mi palce a připadal si, jako by se byl podívat na svého syna.

Předtím jste dělala jiné sporty?

Legrační je, že vůbec nic. Maximálně na škole jsem jezdila na kole, hrála volejbal, běhala… A teď si občas někdy říkám, jestli to všechno mám ve svém věku zapotřebí.

Hokejbal je fyzicky dost náročný sport, navíc v nepohodlné výstroji. Jak se na váš koníček dívají lidé kolem vás?

To, co jste řekl, je všechno pravda. Ale právě proto se mi tenhle sport líbí. Tvrdé podmínky pro tvrdou ženu. Přátelé se k mému hobby staví většinou pozitivně, podporují mě, i když si asi tajně myslí, že jsem tak trochu blázen.

Připravujete se na mistrovství republiky žen. Kdy a kde se uskuteční?

Šampionát by se měl odehrát během víkendu na přelomu května a června. Loni se uskutečnil na Moravě, tak snad letos přijdou na řadu Čechy.

Kromě tréninků a společné přípravy bojují některé hráčky Fretek o body v Nižborské hokejbalové lize. Vy sama máte za sebou tři zápasy za Lemru Nižbor. Jaké to je hrát s muži?

Je to mimořádně vzrušující. Výzva, obrovská motivace. A také obrovský stres z toho něco nezkazit. I proto jsem nedávno cítila obrovskou satisfakci, když jsem ve vítězném zápase Lemry Nižbor vstřelila svou premiérovou branku. Byť padla v situaci, kdy hrál soupeř bez gólmana. Ten zápas se mi vůbec povedl, přidala jsem ještě jeden gól a na další přihrála. A v dalším zápase se předvedly také další z Fretek – brankářka Markéta Králová a hráčky Iva Sevaldová a Věra Humlová, které rovněž vsítily své první branky, Iva dokonce hned dvě.

Jsou k vám protihráči šetrnější?

Někteří se asi snaží být trochu ohleduplní, ale většina mužů jde za výhrou a moc je nezajímá, proti komu stojí. Naštěstí. I díky tomuhle přístupu sbíráme cenné zkušenosti.