Štěpán Mareček je jedním z osmi squatterů, kteří teď přebývají v Truhlářské ulici. Majitel domu číslo 11 jim tam v červenci nabídl za symbolickou korunu tři byty poté, co je policie vyhnala z vily Milada, kterou obsadili.
Mladík právě vyrábí poličku ve stylově vyzdobených sklepních prostorách, kde squatteři pořádají výstavy a promítají filmy. „Dobře, tak já vám to tady ukážu,“ nechá se vyrušit.
Nedostudovaný středoškolák nechce prozradit svůj věk, zato ochotně vylíčí, čím ho squatting oslovil.
„Od státu nic nechceme. Nikdo tady není na podpoře ani na sociálce. Chodíme na brigády. Jsme nenároční. Jíme z kontejneru, prošlé potraviny, ne zkažené. Odpad neprodukujeme. To, co bereme, už odpadem je,“ říká Štěpán.
V jednom z bytů squatteři zřídili freeshop. Když někdo něco nechce, přinese to a jiný si to vezme. Vedle je čítárna. Topí tam v kamnech.
V dalším bytě je kuchyň se společenskou místností. „Tenhle dřez jsme dostali za pětistovku ze šroťáku, druhý zase vyřadili v jedné škole. Sporák taky někde ležel,“ referuje Štěpán. V kuchyni se nejvíc činí Ondráš. Vyučený kuchař tu s lidmi z Food Not Bombs o sobotách připravuje jídlo, které pak squatteři vozí do Holešovic bezdomovcům.
„Vidíte, děláme veřejně prospěšné práce prakticky pořád,“ naráží Štěpán na trest, který hrozí jeho kamarádům. Mezi obžalovanými, kteří stojí před soudem za to, že 12. září obsadili zchátralý dům na rohu Apolinářské ulice, ale není. V té době organizoval demonstraci před domem. V létě většinou bydlí v autě, někdy vyrazí do Amsterdamu, kde prý žijí tisíce squatterů. „Myslím, že svůj způsob života také jen tak nezměním,“ míní Štěpán.
Soužití s nájemníky, kteří zpočátku psali protestní petice, se časem vyladilo. „Jeden soused měl u nás dokonce ekologickou přednášku,“ podotýká Štěpán. O tom, jak dlouho je majitel nechá v domě bydlet, hovořit nechce.
Podle mluvčího radnice Prahy 1 Alexandra Korába stížnosti ustaly. „Zdá se, že se situace uklidnila,“ potvrdil Koráb.
