Na gymnáziu jsme s kamarády založili instituci zvanou KLAS (Klub Alternativních Studentů). Jak již název napovídá, rozhodně nešlo o spolek zaměřený na co nejlepší prospěch.
Měl spoustu podsekcí, například Vodňanskou peruť a Píseckou letku, a sloužil jako zástěrka pro různá alotria tolik příznačná pro pubertu a následující léta.
Kouzlo KLASu však spočívalo v nenápadném spojení „vystoupit z Klubu závidějících“. Přeloženo: „Hurá kluci, měl jsem rande a vypadá to nadějně.“
Naopak „vracím se do klubu“ bylo přiznáním porážky na poli milostném. Pražští lampáři mají také svůj exkluzivní spolek: členem je pán ze Starého Města a pán z Malé Strany.
Díky za něj, připomněl mi gymnaziální alotria.
