Kosatky se rozjedou proti kře s tuleněm a vzedmou tím vlnu, která nic netušící zvíře smete do vody. Tam už zubům kosatek neunikne. Kosatky následně zabitého tuleně stáhnou z kůže a ukousnou mu končetiny. Takto upravené sousto jim poté lépe klouže krkem.
Splachovací škola
Kosatka dravá (Orcinus orca) se umí velmi důmyslným trikem dostat na kobylku i tuleňům, kteří si hoví ve zdánlivém bezpečí uprostřed ledové kry. Hned několik kosatek se rozjede v řadě vedle sebe proti kře a vzedmou velkou vlnu, se kterou tuleň nepočítá. Vlna tuleně doslova spláchne z ledu do vody. Přímo do široce otevřených čelistí člena skupiny, který číhá za krou v záloze.
Tento způsob lovu byl odhalen teprve nedávno a je zřejmé, že si členové jednotlivých skupin antarktických kosatek tuto dovednost předávají z generace na generaci. Vědci už přistihli kosatky, jak uloveného tuleně hodí zpátky na kru a „spláchnutí“ opakují. Takové „opáčko“ je obvyklé, pokud je ve skupině mládě. Dospělé kosatky mu předvádějí, jak se „splachování tuleňů“ provádí.
Slabost pro velká, tučná sousta
Nejnovější studie amerických zoologů Roberta Pitmana a Johna Durbana z americké National Oceanic and Atmospheric Administration publikovaná ve vědeckém časopise Marine Mammal Science odhalila další zajímavý detail kosatčího „splachovacího lovu“. Kosatky tak loví výhradně tuleně Weddellova (Leptonychotes weddellii), ačkoli tento druh tvoří jen 15 procent všech tuleňů, kteří běžně odpočívají na krách. Kostaky nechávají bez povšimnutí podstatně hojnější tuleně krabožravé (Lobodon carcinophaga), kteří představují více než 80 procent odpočívajících tuleňů nebo vzácnější tuleně levhartí (Hydrurga leptonyx), kteří jsou mezi odpočívajícími tuleni zastoupeni třemi procenty.
Vědci nepochybují o tom, že si kosatky nejprve zjistí, jaký druh tuleně leží na ledové kře a teprve potom zahájí lov. Důvod kosatčí vybíravosti není jasný. Tuleň Weddellův je větší než zástupci dvou zbývajících druhů. Jeho tělo také obsahuje více tuku. To může hrát při výběru kořisti kosatkami významnou roli.
