Chlapi nejrůznějšího věku postávají před hospodou. Jejich oči směřují k čáře vyryté klackem do hlíny. Jeden po druhém odhazují mince a snaží se, aby právě ta jejich byla čáře co nejblíž. Tak vypadalo Velikonoční pondělí v novoveské části Ohrada u Kolína.
„Odkud se ten zvyk vzal, nikdo neví. Ale jeden osmdesátiletý pán vzpomíná, že čáru házel jeho otec i jeho děda. Takže už tady bude déle než sto let,“ říká jeden z iniciátorů pondělního dopoledne Pavel Kárník.
Letošní Velikonoce tradičním bojům nepřály. Čáru házela jen zhruba padesátka soutěžících. „Bohužel je zima. Jiné roky tady bývá více než sto lidí. Přijedou i ti, kteří odsud pocházejí a odstěhovali se. Je to pro ně důvod se alespoň na chvíli vrátit,“ podotýká Kárník.
Závodníci se sice posilují pivem z místní hospody, na hru se však soustředí. Nikdo ji nebere na lehkou váhu.
„Vítěz se pak celý rok těší velké úctě. A všem musí zaplatit kořalku,“ popisuje Kárník tradici.
S placením ovšem nemívá elitní muž konečného pořadí problém. Vyhraje totiž peníze, kterými ostatní házeli. „Většinou mu to vyjde tak akorát,“ říká Kárník.
