Dva disky zahrnují především pracovní a živé snímky. Nikoli jen současné, ale zejména ty archivní včetně raných, které v porovnání s dnešními provedeními skladeb působí roztomile nevyzrále. Jejich zařazení je veskrze sympatické, sebemenší zaváhání je dnes v zábavním průmyslu bráno div ne jako konec kariéry.
Vypovídá ale i o svéhlavém vztahu kapely k pravidlům nahrávacího byznysu. Pearl Jam prosluli bojkotem prodejce vstupenek Ticketmaster a v dobách, kdy byl vinyl rozhodnutím vydavatelů odsouzen k smrti, vydali novinku Vitalogy nejprve na LP a až s odstupem týdnů na ostatních nosičích. Kroky pozdější již tak jednoznačné nebyly, za rozhodnutím distribuovat předloňské CD Backspacer prostřednictvím maloobchodní sítě Target však lze hledat snahu zachránit z kdysi prosperujícího oboru alespoň zdravé jádro.
Pearl Jam patří k interpretům, kteří rané nahrávky již nepřekonají. Debut Ten zachycuje kouzlo okamžiku, přerod zatěžkaného zvuku v odzbrojující lehké osmičky s popovými melodiemi, prosté obvyklých depresí. Šlo by spekulovat, že počínaje Vs. (1993) neměly další nahrávky pětice již tu sílu, kouzlo. Ale vnášely do hry nové vlivy a rozhodně nebyly prosté překvapení i silných momentů. Některými prokapávala inspirace folkovými solitéry a sedmdesátými lety, jindy se z nich rozléhal téměř raný punk ve stylu The Ramones. Na cestě mezi světlejšími a plytkými okamžiky si Pearl Jam vedou důstojněji než řada vrstevníků. A jsou-li dnes institucí, legendou, mohou si dovolit nežít z nekonečného opakování sebe sama. A v tom je jejich snaha neohlížet se po úspěšných počátcích a jít dál, po svém, veskrze sympatická.
Pearl Jam: Twenty
Vydavatel: Sony Music, 2011
Hodnocení: 80 %
Autor je spolupracovníkem redakce
