Vše začíná jako obyčejná kriminálka. Po raperském vstupu se ocitáme na místě – zřejmě – vraždy, kde se detektivové dohadují o indiciích a sbírají důkazy. Něco však nesedí. Divák záhy zjistí, že oním místem vraždy je samotná šéfovna detektivů a že možná ani o zločin nejde. Postavy mluví vykloubeně, každá věta či slovo se posunem písmene, vynecháním slova, přehozením slovosledu mění v cosi postaveného na hlavu. „Všechno, co řekneš proti mně, může být použito… / Tady neplatí jeden za jednoho, všichni táhnou provaz! / Nejsem tak tlustá, jak vypadám / Víš, jak se řekne Mordparta bez samohlásek“ tyto a podobné hlášky znějí z jeviště a mají šanci stát se brzy kultovními.
Autor i režisér si hrají s formou jak s hopíkem. Vše se může stát a nic nelze předvídat. Přesto je text konzistentní a inscenace drží pohromadě. Nerozpadá se na sled čísel, což je obdivuhodný režisérský majstrštyk. Každá postava je karikaturou sama o sobě, každá situace, každý dialog je parafrází fráze, pročež se stává zostřenou frází samotné parafráze. „Nemusí to znamenat nic, ale mohlo by,“ píše v podtitulu autor. Navenek hříčka, kde se divák může jen nezřízeně bavit. V samé podstatě však beckettovský svět Vladimirů a Estragonů, klaunů a Godotů posunutý do groteskně dadaistické roviny.
Hercům toto pojetí náramně vyhovuje. Každý si nachází výraznou polohu, každý je divým, barevným originálem. Nebojí se být ani oškliví, nebojí se být diví ani divocí, hravě oplzlí. Petr Čtvrtníček jakožto vrchní komisař Brázda je nádherně sebestředný morous hurvínkovsky komentující dění, vždy přesvědčen o přesnosti svých slov a vývodů. Miloslav Mejzlík jako do důchodu odcházející komisař Svrchník se vyžívá v krutostech a pikanteriích všeho druhu. Hraje se svou nadvládou nad kolegy a neustále jim chystá nějaká překvapení. Igor Chmela v roli snaživého novice Paviče je terčem výsměchu. Každý jeho výstup je samostatným číslem vrcholícím bláznivým slovním nebo situačním gagem.
Nezapomenutelná je Natália Drabiščáková jako drsná komisařka Vedralová specializující se na organizovaný zločin.
V Divadle Na zábradlí zkrátka vznikla ztřeštěná komedie, tak trochu kabaret hrající si se spoustou odkazů – mimo jiné i na starší Tobiášovy texty či moderní literaturu – která má šanci pobavit každého, od milovníka grotesek, westernů či kriminálek po nejzarytější intelektuály.
Egon Tobiáš: Denně (Poníci slabosti)
Divadlo Na zábradlí
Režie: Jan Nebeský
Hrají: Igor Chmela, Petr Čtvrtníček, Miloslav Mejzlík, Natália Drabiščáková
Premiéra 9. března
Hodnocení: 90 %
Autor je redaktorem Divadelních novin
