Načasování české premiéry vyšlo novince Zelená kniha skvěle. O víkendu se stala filmem roku podle americké filmové akademie, Oscara k tomu získal i její scénář a herec Mahershala Ali. A o problematičnosti této volby se bude debatovat i po 7. březnu, kdy film po sérii předpremiér budou moci nasadit všechna tuzemská kina.
Oceněný Ali si zahrál Dona Shirleyho, skutečného pianistu, který se v roce 1962 vydal na turné po americkém Jihu. A to i přesto, že věděl, že jeho černá barva pleti bude řadě místních vadit. Jako řidiče a bodyguarda si najal Italoameričana Tonyho Vallelongu, jehož syn Nick patří ke třem scenáristům filmu.
V podání Vigga Mortensena vypadá Tony jako prostořeký sympatický buran, s jehož rasismem to nebude tak hrozné. I když v úvodu vyhodí skleničky, z nichž pili černoši, dobře placenou práci u černošského hudebníka přijme. Do konce filmu se s ním skamarádí na celý život, přestože je Shirley vykreslený jako distingovaný pedant, jenž Tonyho stále opravuje, a potřebuje školu, jak si užívat života.
Nechme stranou stížnosti Shirleyho příbuzných, že film s nimi nikdo nekonzultoval – tvůrci o nich prý nevěděli – nebo někdejší protimuslimské tweety Vallelongy mladšího. V kině samotném víc vadí fakt, že Zelená kniha pojmenovaná podle příručky pro černošské motoristy na americkém Jihu na rasové problémy nahlíží opět z bělošského pohledu. A že 130minutová jízda po vyježděné žánrové cestě vůbec nepřekvapí, protože její dva hrdinové se vyvíjejí jen málo, naprosto očekávatelně a zároveň ne zcela přesvědčivě.
Peter Farrelly je režisér lidových hitů devadesátých let Něco na té Mary je a Blbý a blbější. Z tohoto pohledu by Zelená kniha mohla diváka uspokojit jako na Farrellyho nečekaně slušný, divácký, úsměvný buddy movie a díky výpravě a chytlavému soundtracku jako příjemně retro pro oko i pro ucho. Nijak pronikavá a podivně nostalgická pohádka propaguje vzájemnou toleranci a hluboký problém popisuje tak, aby nerozčílila, nejlépe ty, kteří o něm nechtějí nic moc vědět.
Takové filmy lichotící bílému publiku, aby se cítilo lépe, by ale neměly dostávat Oscary. Akademici měli na výběr ještě jeden retro film o skutečném černošském muži v bigotním prostředí a jeho přátelství s bělošským kolegou, BlacKkKlansman. Ten falešně nechlácholí, že někdejší rasismus je už pasé.
Autorka je spolupracovnicí redakce
