Prvotina byla pokusem o postižení porevolučního fenoménu mladých ambiciózních žen, jejichž ústřední životní metou je finanční zaopatření a nalezení partnera. Přestože kniha vynikala netradičním zpracováním jazykového materiálu a Šimáčkovi se podařilo do knižní podoby převést současnou mluvenou řeč, téma samo o sobě v románové formě příliš neobstálo. Jako zkušený profesionál navazuje Šimáček na to nejlepší z předchozí knihy a základem Charakteru jsou i tentokrát pečlivě vystavěné monology.
Z jednoho mluvčího románu Snaživky se jejich počet rozrostl na tři. Hlavními postavami jsou nerudný stařík a majitel domu v centru Brna Václav Brix, profesionální podvodníček středního věku Radim Mikule a dospívající slečna Tůmová. Společným toposem románu/novely je právě Brixův dům, v němž se všechny charaktery setkávají.
Brix ignoruje pravidla, jimiž se začala řídit společnost po sametové revoluci, a svým chováním zobrazuje typus konzervativního občana. Mikule je naopak bytostný prospěchář, v jehož chování nemůžeme rozpoznat žádné náznaky etického jednání. Shodou okolností se tento směr protkne s životem nerudného Brixe a mladé slečny Tůmové, jež je s matkou samoživitelkou v tomto domě v podnájmu.
Předností Šimáčkovy prózy je především to, že dokáže komentovat a zvýrazňovat důležité aspekty současnosti neotřelým výrazem, v němž se odhaluje jeho zájem o náš žitý svět. Pochybnosti nicméně vzbuzují skryté etické poukazy, jimiž se snaží svého čtenáře vychovávat. Přestože v jeho knihách je vždy dostatek soucitu s postavami, řešení, jež čtenáři předkládá, vlastně nikam nesměřují. Upozorňuje na krizi hodnot, ale jeho odpovědí je návrat k hodnotám první republiky a nejisté tradici třetího odboje. Téměř až mučednické finále příběhu vzbuzuje otázku, nakolik jsou obdobné postoje vůbec aktuální.
***
Jiří Šimáček: Charakter
Nakladatelství: Host, 2012
Ilustrace: Jiří Franta
Hodnocení: 70 %
