Jen nemnozí majitelé limuzín Rolls-Royce si řídí sami. K tomu jsou určeny modely Phantom Drophead Coupé, chudší oligarchové se pak musí spokojit s modelem Ghost. Kdo si koupí velkou limuzínu Phantom, má zpravidla i svého osobního řidiče. Ale co obnáší dělat takovou práci?
Zavazadla mají přednost
Britská automobilka pořádá kurzy, ve kterých vašeho šoféra naučí, jak se správně chovat. Součástí výcviku není jen samotné řízení auta a základní technické znalosti, nýbrž i společenská etiketa.
Záležitosti jako oblečení necháme stranou, ale u Rolls-Royce učí i takové detaily, že se například nesluší uvítat cestující s nasazenými slunečními brýlemi. Školí se rovněž manipulace se zavazadly. Věděli jste například, že nejprve musíte uložit zavazadla do kufru a až pak nechat nastoupit cestující?
„Přece byste nenechali jen tak na chodníku ležet tašku Louis Vuitton nebo kufřík Halliburton, aby ho někdo štípnul,“ píše na svém blogu Davey G. Johnson, redaktor magazínu Car and Driver, který školu pro šoféry Rolls-Royce vyzkoušel.
Naštěstí zavazadla většinou předem přinese hotelový portýr, takže nemusíte řešit dilema, zda raději nechat cestujícího moknout na chodníku (pro tyto případy má Rolls-Royce samozřejmě ve dveřích deštník). Takže se přesuneme k další fázi – otevření dveří.
Bývá zvykem, že nejváženější osoba sedí vpravo vzadu. Pokud jde o samotné otevření dveří, Rolls-Royce učí nechňapat za kliku, ale pouze zasunout dva prsty za madlo a jemným pohybem zatáhnout k sobě. To zanechá na laku vozu minimum otisků.
Dveře se zavírají stejným způsobem, jen obráceně. Jemně je přitlačte, až zaberou motorky automatického dovírání. S dveřmi Rolls-Royce se netříská. Nyní je čas vyrazit, ale ještě před rozjezdem by měl řidič letmým pohledem do zrcátka zkontrolovat, zda je cestující připraven.
Raději zrychlit, než prudce brzdit
Pokud jde o jízdu, klíčem k úspěchu je plynulost a předvídání daleko dopředu. Tady se připomíná podobnost s jízdou na motocyklu. Řidič limuzíny musí počítat s trochu nevybíravým chováním ostatních a chovat se spíše defenzivně, aby byla jízda co nejplynulejší. To ale neznamená, že musí jet vyloženě pomalu.
Rolls-Royce totiž učí, že akcelerace je mnohdy bezpečnější a lepší než prudké brzdění. I proto má limuzína dvanáctiválec s „dostatečným“ výkonem. Jakmile řidič usoudí, že přetížení vzniklé z akcelerace je méně obtěžující než přetížení z prudkého brzdění (i třítunový Rolls-Royce zpomaluje silou 1 g), má zrychlit.
I to budou znát motorkáři, nebo aspoň ti, co jezdí na rychlých motorkách. Od problému je lepší raději rychle ujet než prudce brzdit. Rolls-Royce by se měl také správně řídit tak, jako by neměl brzdy. Řidič by měl umět využívat setrvačnost auta, brzdový pedál je vlastně až poslední nouzové řešení.
Zatímco my se tu učíme o držení volantu oběma rukama v poloze tři čtvrtě na tři, u šoféra limuzíny se toleruje, ba někdo přímo doporučuje držení s oběma rukama níže na volantu, dejme tomu v pozici „za deset půl osmé“. Má to přínos pro plynulost jízdy a jemnější nacukavé pohyby s volantem. Toto držení volantu totiž řidiče jaksi uklidňuje a působí více uvolněně.
Asi nejtěžší je samotná fáze uvedení vozidla do klidu. Pro tyto případy mají některé vozy, například Mercedes-Benz třídy S, systém, který těsně před zastavením povolí brzdy, aby nedošlo k nepohodlnému cuknutí. Rolls-Royce i přes dostupnou technologii nechává tento obtížný úkol na řidiči. Vždyť ten je za to placený…
Zajímavostí je, že právě velký Rolls-Royce Phantom je uzpůsoben na popojíždění v koloně a jízdu krokem. Konstruktéři myslí na všechna ta knížata, prince, královny a diktátory, kteří za jízdy kynou poddaným. Pravidla šoférování Rolls-Royce také říkají, že se v koloně za jiným vozem zastaví tak, aby mohl řidič vidět před obří kapotou zadní pneumatiky a kousek asfaltu.
Tohle všechno je pouze takový výňatek ze základů šoférování luxusní limuzíny Rolls-Royce. Navíc je to především o praxi, takže to můžete klidně trénovat s jakýmkoli autem. Předvídání, plynulost, přehled o dění na silnici a nebát se ve správný okamžik zrychlit jsou záležitosti, které by měl ovládat každý řidič.
Článek vyšel na webu Autorevue.cz
