Obchodní dům Shopping center je v středu Břeclavi nepřehlednutelný a aspoň jednou ho navštívil snad každý Břeclavan. Čtyřpodlažní budova právě v těchto dnech slaví kulaté jubileum. Přesně před deseti lety do ní vkročili první zákazníci. Jen ti starší si ale pamatují, že s její výstavbou se začalo už na konci osmdesátých let.
„Mikulovská Jednota se tenkrát dostala do finančních problémů, a tak stihla udělat jen hrubou stavbu. Po sporech nedokončené monstrum získalo město, které ale nemělo peníze na dostavbu,“ vzpomíná na tehdejší peripetie manažerka obchodního domu Markéta Sýkorová.
Šedivá konstrukce začala hyzdit centrum města. Trvalo to totiž dlouhých dvanáct let, než se našel investor, který by dílo dokončil. Mezi tím Podlužan, jak znělo původní jméno Shopping centra, navštěvoval kdekdo. Pejskaři, opilci, nebo třeba milenci.
Opilec ve výkopu
Občas tak na místě docházelo k úsměvným situacím i nehodám. „Dělo se tam všechno možné. Třeba si pamatuji, jak si opilec staveništěm krátil cestu a zapadl do výkopu,“ vybavuje se bývalému správci domu Stanislavu Balgovi.
Úleva jak pro představitele města, tak pro jeho obyvatele nastala až v roce 1999. Našel se zájemce, který chtěl obchodní dům dostavět. Přesně 1. dubna 1999 začaly stavební práce. O pouhých devět měsíců později už se procházeli po podlažích budovy, která dostala i nový název, první nakupující. „Byla to neskutečná rychlost. Dělalo se soboty i neděle. Běžně dvanáctihodinové směny. Všem se hodně oddechlo, že ten škaredý skelet zmizel,“ říká Balga, který měl nad stavbou dozor. Dřívější monstrum se tak zásadně proměnilo. Dnes nabízí desítky obchodů, pro pohodlí zákazníků má i dva eskalátory, řidičům usnadňují život třípodlažní garáže, které společně s venkovním stáním zajišťují 133 parkovacích míst.
Řada lidí nakupuje v Shopping centru prakticky denně. „Všechno, co potřebuji, tam najdu. Nemusím tak alespoň jezdit do Brna. Pamatuji si, jak byl ještě nedostavěný, to byla hrůza. Centrum města bylo strašně depresivní. Dnes ale budova vypadá moc hezky a Břeclavané se nemají za co stydět,“ myslí si Pavel Vaněk z Šakvic.
