Michal Hrůza jede festivalovou šňůru, Jan Budař je zrovna uprostřed natáčení filmu Lidice a Gábina Osvaldová si užívá u Egejského moře.
„Upozorňuju, že touhle dobou vydrží na ostrově Rhodos jen ještěrka pod kamenem,“ oznamuje textařka pětašedesáti lidem, s nimiž se na Facebooku přátelí.
Mnohé známé tváře berou internetový fenomén jako skvělou příležitost představit svou práci, koníčky. A nechat fanoušky aspoň trochu nahlédnout do soukromí.
Žádost o přátelství
Rok a půl spravuje svůj profil zpěvák Michal Hrůza. Jako všichni ostatní si smí přidat jen pět tisíc přátel. Proto si mezi žádostmi o přátelství už musí vybírat.
„Jsem v přímém kontaktu s fanoušky. Posadit se k Facebooku, je pro mě už pravidelný večerní rituál,“ říká bývalý frontman kapely Ready Kirken. O vztazích na Facebooku dokonce složil píseň Žádost o přátelství.
Má profil a neví o tom
Jaké vztahy to jsou? Intenzivní i netečné, příjemné i drsné, zajímavé i hloupé.
„Chodím na stránky kdykoliv jsem připojený. Chci, aby se tam návštěvníci rádi vraceli. Snažím se odpovídat na všechny milé vzkazy. Na Facebooku zveřejňuji výhradně moje pracovní aktivity, termíny koncertů, fotky, klipy i příhody z natáčení,“ říká herec a zpěvák Eliščina Bandu Jan Budař.
Naopak o tom, kdo spravuje profil šansoniérky a moderátorky Ester Kočičkové, neví ani ona sama. Upozornili ji na něj přátelé.
Na stránce má téměř dva tisíce fanoušků, aniž by hnula prstem.
„Vůbec nevím, jak bych po samozvaném správci pátrala. Je ke mně vcelku hodný, jsou tam termíny mých koncertů, ale nikdo mě o tom, že mi povede osobní profil, neřekl. Nechodím tam, ignoruju to,“ říká rezolutně Kočičková.
Založit osobnosti stránku není těžké. Někteří lidé mají dvě až tři.
„Problémem Facebooku je, že obsahuje řadu falešných profilů a neexistuje způsob, jak odlišit pravou osobnost od falešné,“ poznamenává internetový publicista Daniel Dočekal.
Podle něj mají mít známí lidé veřejnou stránku, a ne osobní profil. „Ten je pouze pro omezený okruh blízkých lidí. Přátel, kolegů, známých. Pro ostatní je takzvaná Facebook Page,“ dodává Dočekal.
Od profilu se liší tím, že si na ní uživatel nemůže přidat nikoho jako „přítele“. Stránky ale zase mohou mít neomezené množství „fanoušků“.
Koller na něj nechodí
Jak odlišit stránku, kterou založil někdo jiný od té, kterou osobnosti spravují manažeři či agentury? Těžko.
„V českém prostředí ale podle mě není nutné, aby si ji lidé nechali spravovat někým jiným,“ myslí si internetový podnikatel a novinář Patrick Zandl.
To ale není případ muzikanta Davida Kollera, kterému o Facebook pečuje manažerka Michaela Borzová. Co se ve virtuálním světě jeho stránek děje, vědí jen jeho fanoušci.
„Radši tam ani nechodím. Mám už tolik kontaktů, že kdybych k nim přidal ještě Facebook, tak by mi z toho, hezky po slovensky, asi jeblo,“ říká s nadsázkou Koller.
Cha-cha-Chalupa
Naopak jako odreagování bere web starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa. Z jeho stránek se lze snadno proklikat k profilu Cha-Cha-Chalupa plnému židovských vtipů, kterými se trumfují s převorem břevnovského kláštera Petrem Prokopem Siostrzonkem.
„Díky Facebooku jsem také našel kamarády z Čech i zahraničí, které jsem už dlouho neviděl,“ uvádí starosta.
Politici jsou díky síti více na očích. Ale soukromí si většinou střeží. „Tomu se na Facebooku přece jen trochu vyhýbám. Posílám tam hlavně věci týkající se politiky a podnikání,“ říká pražský radní Milan Richter.
Kdo je Ruda?
Facebook může pomáhat budovat image. Řada lidí si i díky němu může stále myslet, že Ruda z Ostravy je opravdu buranský hudebník v sepraném tričku AC/DC.
„Pražský herec Michal Kavalčík skvěle využívá komunitní síť ke zviditelnění a šíření fenoménu Rudy z Ostravy coby virtuální identity,“ míní publicista Zandl.
Přes řadu těžkostí se některé osobnosti z Facebooku upřímně radují.
„Líbí se mi, jak nám celý internet a obzvlášť sociální sítě, ukazují, že jsme všichni propojení. Zázrak! Na viděnou na Facebooku!“ hlásá Jan Budař.
