Při průzkumu o přerovských kýčích každý udiveně zvedl obočí, v očích otázku: „Kýč?“ To je přece laciná náhražka, pošetilá hra na umělecké dílo, sádrový trpaslík uprostřed zahrady – a přerovské kýče přece nejsou z levného frcu. Vymezení kýč v uvozovkách ale lidem vyhovovalo a rozpovídali se o „kýčích“, vzbuzujících v nich nechuť, odpor, nebo lítost. O majáku, který jim připomíná posvařované barely a víc než k Bečvě by se prý hodil do Disneylandu. O kašně, která má v Přerově nepublikovatelnou přezdívku. Jednu věc ji ale Přerované nemohou upřít. A vlastně ani nechtějí. Pochvalují si, že když kašnu na podzim zakryje ochranná deska, stává se úžasným barovým pultem. Sice nejdražším ve střední Evropě, ale zato naším, přerovským. Tak ať žije tento kýč – nebo ne?
Nejdražší bar
Pojmenovat veřejnou stavbu nebo věc kýčem, je tak trochu o přes pusu.
