P. F. 1827. Vše nej? Spíš omluva

Pour féliciter. Ryze české novoroční přání ve francouzštině. Původně omluvenka zakladatele velkobřezenského zámku Karla Chotka.

Není dobré slibovat přátelům v zahraničí, že jim určitě přijde péefka. Nebudou vědět, co mají očekávat.
Ani samotným Francouzům, z jejichž mateřštiny „pour féliciter“ pochází, zkratka P. F. na novoročence nic neřekne. Navíc těsné spojení tohoto přání s Novým rokem je výhradně specialitou Čechů a Slováků.
Zvyk, později rozšířený na všechny české země, má kořeny na Ústecku. S nápadem přišel v roce 1827 hrabě Karel Chotek z Chotkova a Vojnína.
Zpočátku nešlo ani tak o novoroční přání, jako spíše o omluvu ze společenských povinností velmi vytíženého politika a podnikatele.
„Jako prezident zemského gubernia a nejvyšší purkrabí v Čechách měl Karel Chotek obrovskou spoustu povinností. A tak řešil, jak se vyhnout tehdejšímu zvyku osobně navštívit všechny známé a přátele s přáním štěstí do nového roku a přitom nevypadat jako nezdvořák. Přišel na nápad nechat si vytisknout kartičky s textem, šlo spíše o umělecké omluvenky. Ty se ale brzy změnily na klasické blahopřání,“ říká kastelán zámku Velké Březno Miloš Musil.
Přání a dárky do nového roku jsou na celém světě zřejmě staré jako kalendář sám. Zakladatel velkobřezenského zámku ale stál u zrodu hromadného rozesílání psaných novoročenek.
Na dlouhá desetiletí dopředu se tak postaral o radost příjemců nápaditých kartiček s milým přáním, ale i o pravidelné sváteční šílenství poštovních služeb.

Posílám psaní, je to osobnější než SMS

„Je pravda, že kolem Vánoc a Nového roku to vždycky býval nepředstavitelný nápor. A i když v posledních letech pod haldou blahopřání asi kolabují spíš mobilní operátoři, dost lidí nepřestalo posílat i tradiční péefky. Patřím mezi ně, přijde mi to osobnější. Kdo to přání dostane, ví, že jsem kvůli němu vydala víc námahy, než kdybych poslala mail nebo SMS,“ uvažuje Karolína Němcová, která léta pracovala jako poštovní doručovatelka.
„Já používám elektronickou poštu i píšu SMS. Ale nesnáším přeposílané hloupé říkanky, snažím se o originalitu, takže mě to stojí dost přemýšlení,“ oponuje její syn David Němec.
Mnohé historické studie uvádějí, že první blahopřejné lístky na světě registrovala tiskárna ve skotském Edinburghu v roce 1841. Nejstarší novoroční přání, která lze datovat, vyšla o rok později.
„Hrabě Karel Chotek ale tyto průkopníky předběhl o dobrých čtrnáct let. Své první sváteční omluvenky nechal navrhnout a tisknout přímo u Josefa Berglera, ředitele Pražské kreslířské akademie,“ připomíná Miloš Musil.
Když začal Chotek s výstavbou zámku ve Velkém Březně, jeho novoroční omluvenky už měly šestnáctiletou tradici a staly se i obchodním artiklem. Výtěžek z prodeje většinou putoval dobročinným ústavům pečujícím o sirotky, chudé a nemocné.
Chotkova vznešená omluvenka s ocelorytinou, navrženou slavným Josefem Berglerem, dala novoročenkám jasný charakter uměleckých děl. Zpočátku byly nejoblíbenější obrázky bohyně Fortuny, ale výtvarná témata těchto blahopřání se postupně mnohonásobně rozrostla.
Zdání světovosti vytvořil hrabě doplněním textu přáním ve francouzštině, jazyku diplomatů, šlechty, vzdělanců a vůbec všech lepších lidí.
Novoročenky a přání pour féliciter v Čechách rychle zdomácněly a za šestnáct let tu budou rovná dvě století.
Pour féliciter se dá přeložit jako „pro štěstí“, ale více odpovídá výrazu „k blahopřání“. Psávalo se ve Francii na zadní stranu vizitky jako zpráva „nezastiženému navštívenému“ či do kytice s blahopřáním nepřítomnému. V Čechách se, už v roli novoročního blahopřání, proměnila tato dvě slova díky malíři Viktoru Strettimu na pověstná písmena P. F., doplněná letopočtem. A časem zlidověl výraz péefka.
„Ze zámku Velké Březno tedy pour féliciter 2011 Sedmičce a jejím čtenářům. Pan hrabě se omlouvá,“ vzkazuje kastelán Miloš Musil.