Odchovanec atletického oddílu TJ Slezan Frýdek-Místek Peter Mikulenka, který od roku 2006 hostuje ve Vítkovicích, patří k nejlepším českým vytrvalcům. Vytrvalý je i u vody, kde často vysedává a s rybářským prutem v ruce čeká na životní úlovek. A daří se mu. Před pár dny vytáhl z vody 115 centimetrů dlouhého jesetera.
„Je to zatím největší ryba, kterou jsem kdy chytil. Podařilo se mi ulovit ji v jihomoravských Jestřabicích u Kyjova, kam jezdím tak dvakrát do roka. Častěji to ani díky nabité závodní sezoně nejde,“ vysvětluje Mikulenka.
Ryba sice bojovala, ale rybář Mikulenka si s ní poradil. „Jeseter plave vždycky u dna. Zabírá jinak než kapr. Sice mi chvíli vzdoroval, ale nakonec jsem s ním žádné velké potíže neměl,“ popisuje vytrvalec.
S životním úlovkem se však vytáhlý atlet doma pochlubit nemohl, protože jej musel pustit. „V Jestřabicích platí heslo, chyť a pusť. S jeseterem jsem se tedy vyfotil a pak ho pustil zpátky do vody,“ popisuje Mikulenka.
Když chce na ryby, dlouho si nepospí
Když chce Mikulenka na ryby, musí se smířit s tím, že bude vstávat hodně brzo. Aby to stihl ještě před atletickým tréninkem.
„Ve Frýdku je to náročnější, protože se na ryby vstává ve tři ráno. Do desíti jsem na rybách a pak musím ještě něco odtrénovat, takže bývám hodně unavený. Proto chodím jen občas. Nejsem žádný zažraný rybář,“ uvádí Mikulenka.
V okolí Frýdku-Místku patří k hlavním teritoriím atleta přehrady Olešná a Baška. „Nejčastěji chodím na Olešnou, i když tam se rozhodně nedají chytit takové ryby jako v Jestřabicích. Když ulovím kapra měřícího okolo padesáti centimetrů, dá se už mluvit o kapitálním úlovku,“ směje se vytrvalec.
Na rozdíl od jeseterů z Jestřabic si ryby chycené v Olešné nebo Bašce Mikulenka bere domů. Ryba se do jídelníčku profesionálního sportovce hodí. „Pokud má kapr míru, tak ho zpátky nepouštím. Je z něho dobrá večeře,“ povídá absolvent Vysokého učení technického v Brně.
Při rybaření si česká steeplařská jednička odpočine od atletiky a přijde na jiné myšlenky. „Je to skvělý relax. Chodím s kamarády, které přes sezonu moc často nevidím. Vždycky se tam náramně nasmějeme,“ říká Mikulenka.
Frýdecko-místecký atlet začal s rybařením ve třinácti letech. „Kamarádi chodili chytat, a tak jsem přemluvil taťku, ať mě taky vezme na ryby. Ohromně mě to chytlo, protože jsem se vrátil s šedesáti rybičkami. Byly sice malé, ale když jsem to doma vypustil do vany, bylo o zábavu postaráno,“ vzpomíná Mikulenka. Kromě rybářského rekordu si letos vylepšil Mikulenka i osobní rekord na dráze. Na účast na evropském šampionátu v Barceloně to však nestačilo.
„Co se dá dělat. Nemůžu chtít všechno. Bohužel se hlavně na jaře projevilo, že jsem na začátku sezony nemohl šest týdnů kvůli zranění nemohl běhat. Dělal jsem jen doplňkové sporty. Kolo, běhací pás ve vodě a plavání,“ konstatuje běžec.
I tak je Mikulenka s končící sezonou spokojený. „Na to, jak to se mnou vypadalo na jaře, jsem docela spokojený,“ prohlašuje závodník.
v závěru sezony čeká Mikulenku ještě několik závodů. „Nevynechám Hornickou desítku. Vypadá to, že s reprezentací poletím ještě na štafetové závody do Japonska,“ popisuje program český reprezentant.
Od listopadu se frýdecko-místecký odchovanec začne připravovat na další sezonu. A v ní bude útočit na další rekordy. Na dráze i na břehu.
