Středem Poděbrad vede železniční trať, takže lidé slyší vlaky po celém městě. Na jejich hluk si stěžují zejména ti, kteří bydlí blízko dráhy. Posledních pět let je to podle některých obyvatel Poděbrad k nevydržení a situace se stává neúnosnou
Chtěla jsem na vlastní kůži zjistit, v jakém hluku lidé bydlící u trati usínají. Večer jsem se na několik hodin nastěhovala do bytu v ulici Na Hrázi, který je vzdušnou čarou necelých třicet metrů od kolejí.
Hostitelka Petra Knyplová mě nejdříve usadila do obývacího pokoje.
Chvílemi jsme si moc nepopovídaly, protože nás přehlušovaly projíždějící vlaky. „Když se díváme na televizi a necháme otevřené okno nebo dveře na balkon, tak při průjezdu vlaku neslyšíme, co v televizi říkají. Pokud sledujeme detektivku, raději všechno zavřeme, abychom z ní něco měli,“ vysvětlila mi hostitelka.
„Předtím, než jdeme spát, zavřeme okna v ložnici a dětském pokoji. Větráme jen přes obývací pokoj. Manželovi hluk příliš nevadí, ale já bych se u otevřeného okna nevys-pala,“ podotkla Petra Knyplová.
V jedenáct hodin večer jsem zalehla v dětském pokoji. Okno s výhledem na koleje jsem nechala otevřené. První vlak jel za tři minuty. Rachot, který vydával, překvapil. Takovou sílu jsem nečekala. Za sedm minut po něm projel dlouhý nákladní vlak. Ten byl ještě hlučnější. Za šest minut signalizace na přejezdu oznamovala další vlak. Po chvilce do uší zaduněl rychlík z Prahy.
Člověk má šest až osm minut ticha na klidné usínání. Podle grafikonu Českých drah vlaky jezdí v uvedených časových intervalech po celou noc.
V dětském pokoji jsem si zavřela protihlukové okno. Hluk z trati doléhal k mému sluchu jen slabě. Teď už není problém usnout. V teplé letní noci ale čerstvý vzduch schází.
