Důvody pro migraci bývají po staletí podobné – války, násilí, ekonomické problémy. Jenže toky, kudy uprchlíci proudí, se mění. Za druhé světové války někteří obyvatelé Evropy utíkali na Blízký východ, což se nám v současnosti může jevit jako absurdní. Jenže právě tehdy panoval na starém kontinentu větší chaos, než tam.
Zajímavé je, že několik desítek tisíc lidí putovalo podobně jako dnešní uprchlíci – přes řecké ostrovy. A paradoxní také bylo, kde vlastně v utečeneckých táborech, které na několika místech Blízkého východu a severní Afriky vytvořili s pomocí mezinárodních organizací Britové, skončili.
Například jeden z táborů byl za druhé světové války v syrském Aleppu, které je dnes příkladem zmaru, destrukce a právě z něj utekly statisíce obyvatel. Dalším byl tábor Nuseirat v palestinské Gaze. Tam bylo před ním britské vězení, za druhé světové války tábor pro Evropany a v současné době je tam již dlouho uprchlický tábor pro Palestince. Tři tábory pak byly umístěny v Egyptě.
Většina uprchlíků v těchto táborech pocházela z někdejší Jugoslávie, Bulharska, Albánie, Řecka, či Turecka.
Odhady hovoří o tom, že celkově bylo v této části světa v uprchlických táborech 60 až 80 tisíc Evropanů. Někteří z nich velmi těžko snášeli především místní klima. Několik tisíc lidí v průběhu války v táborech zemřelo.
Ovšem na rozdíl od současné Evropy měla tato uprchlická vlna jiné vyústění. V roce 1946 byly tábory uzavřeny a naprostá většina lidí se vrátila po válce domů.
