Tak jsem se vám loni bál, cože já si to letos v tom Kladně počnu. Byl jsem tu krátce a nevyznal se.
Říkali mi totiž, že jako divák přijdu za rok na rok o jedinou pravidelnou kulturu ve městě. Kvůli rekonstrukci divadla, ve kterém prý může každou chvíli spadnout strop na diváky.
O to víc budu aspoň chodit na hokej, utěšoval jsem se. Těšení ale netrvalo dlouho – zimák začneme taky přestavovat, říkali zase. Rok bez hokeje i bez divadla, no děs.
Když už jsem se pomalu smířil s realitou, divadlo vyvěsilo plán na další sezonu a hokejisté mě pozvali, abych si s nimi na zimáku zatrénoval.
Rok se s rokem sešel a já už se nemám proč bát. Jenom se v tom pořád nějak nevyznám…
