Hokejovou legendou by se stal jen za své medaile ze šampionátů a ligové tituly v brněnském dresu. Jaroslav Jiřík se ale zapsal do české hokejové historie jinak. Jako první český hráč okusil severoamerickou NHL. Bývalý nesmlouvavý útočník slaví 10. prosince sedmdesát let.
Jak oslavíte svoje narozeniny? Musím se přiznat, že jsem je už oslavil. Časově to na desátého nevycházelo. Oslava se konala v hotelu International, sezval jsem asi devadesát lidí. Nechyběl Karel Gut, Jiří Holík, Gusta Havel, Jozef Golonka a přišla také většina hokejistů z mojí generace ZKL Brno.
Dostal jste nějaký překvapivý dárek? Dárků jsem dostal opravdu hodně, ale jeden byl kuriózní. Od spolužáků z Kladna jsem dostal železné koleno, protože mé vlastní už mě bolí.
Žijete i nyní život, který je hodně spojený s hokejem? Mimo to, že se na hokej chodím dívat, spolupracuji s americkou agenturou, pro niž vyhledávám šikovné české hokejisty. Navštěvuji tak zápasy po celé republice.
Nezní to jako klidný život sedmdesátiletého muže. To přijde, až mi kolena definitivně vypoví službu. Mimo aktivit kolem hokeje létám v ultralightu a švagr si pořídil vrtulník, takže teď se ještě učím létat vrtulníkem.
Sledujete výsledky Komety Brno? Samozřejmě. Musím ale říct, že jsem od Komety letos očekával něco jiného. Před sezonou jsem se týmu zastával, že to nejsou žádní extraligoví nováčci. Začátek se Brňanům ale hodně nepovedl, nyní už to není žádná katastrofa. Herní rozdíl mezi pátým, šestým mužstvem tabulky a Kometou skoro žádný není. Bodová díra, která dělí Kometu od zbytku tabulky, už je ale nedostižitelná. Aspoň podle mých zkušeností.
Když jste se na Kometu díval, neměl jste nutkání stoupnout si na střídačku a trénovat? Byl jsem koučem dlouhé roky. V Brně jsem trénoval třikrát. Není to jednoduchá práce a já už to nemám zapotřebí.
Jak se liší hokej dnes a před čtyřiceti lety? V dnešním pojetí ze hry trochu ustoupilo hokejové myšlení a předvídání. Všichni perfektně bruslí a mají sílu jako medvědi, ale v hlavách už to není.
Dokázal byste do pár slov shrnout váš celoživotní přístup k hokeji? V mé době, pokud někdo chtěl být dobrý hokejista, sám v sobě musel být profík. Podřídit hokeji vše, celý život. Já jsem k hokeji vždy přistupoval poctivě. Dokonce jsem vynechal maturitní ples kvůli dorosteneckému utkání. Mou taneční partnerku omejvali, maminku omejvali, ale hokej pro mě byl na prvním místě.
