Renáta Sliwková: zhubla jsem 46 kilo

Nikola Klimšová
Orlová
Paní Renáta jako dítě a mladá slečna vážila normálně. Když se vdala a přivedla na svět své tři dcery a jednoho syna v rozmezí dvanácti let, po každém těhotenství jí zůstala nějaká kila navíc. Ty se ji už nepodařilo zhubnout a ručička na váze dosáhla maxima sto osmnácti kil. „V té době jsem se pokoušela sama zhubnout. Někdy to bylo deset kilo, jindy patnáct a jednou dokonce dvacet pět. Můj recept byl jednoduchý. Jíst co nejméně. Někdy jsem jedla jenom oběd, ale stále jsem měla hlad,“ vzpomíná jednačtyřicetiletá Renáta Sliwková. Po asi měsíční přestávce v přísné dietě se ji však váha vždy vrátila zpátky a navíc přibyly další kilogramy. „Byl to takový začarovaný kruh. Hladovět jsem dlouho nevydržela, chce to hodně silné vůle, a musím přiznat, že té jsem zase tolik neměla,“ dodává paní Renáta.
Přesto, že vážila tak hodně, její zdraví to nijak nepoznamenalo. „Při kontrolách u lékaře jsem měla výsledky dobré. Žádný zvýšený tlak. Dokonce i cholesterol jsem měla dobrý,“ podivuje se Sliwková.
Impulzem pro chirurgický zákrok v podobě bandáže žaludku přišel ale právě z obavy o zdraví. „Roky mi přibývají, za chvíli budu v přechodu a bála jsem se, že v něm budu přibírat i dál. Byla by to určitě zátěž na srdíčko a klouby. Více přibírat jsem už prostě nechtěla,“ potvrdila Sliwková. Když se jednou její známá zmínila o tom, že lékaři dělají obézním lidem bandáž žaludku, řekla si proč, ne? „Nepídila jsem se po tom, kolika lidem bandáž pomohla, kolika ne. Rozhodla jsem se, že do toho půjdu. Vždyť už jsem sama prošla tolika dietami a výsledek byl jen chvilkový,“ popisuje paní Renáta. Objednala se ke specialistovi ve Fakultní nemocnici Ostrava a ten ji po řadách vyšetření, bandáž doporučil. „Na bandáž žaludku nemůže jít každý. Musí mít totiž obezitu od druhého stupně. Zákroku předchází řada vyšetření. Vyšetření žaludku, i psychologické vyšetření,“ vysvětluje Renáta Sliwková.
Po nezbytných kontrolách nastoupila k laparoskopické operaci 27. května loňského roku. Za dalších sedm měsíců měla dole neuvěřitelných čtyřicet šest kilo. „Po bandáži žaludku šla kila strašně rychle dolů. Na Vánoce jsem vážila už sedmdesát dva kilo. Velikost šatů se mi z padesát čtyřky zmenšila na třicet osm,“ říká paní Renáta. Ale hubnutí nebylo tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Když člověk nedodržuje pravidla, musí bandáž pryč a shozená kila má do dvou let nazpátek. První měsíc po operaci musela paní Renáta jíst jen tekutou stravu, druhý měsíc kašovitou. Až třetí měsíc mohla přejít na pevnou stravu. Vodu směla pít jen po lžičkách či srkat v malém množství brčkem. A mini porce musí jíst do konce života. „K obědu si dám na malém dezertním talířku třeba kousíček masa a dvě, tři lžíce bramborové kaše. Vše musím velice dobře rozžvýkat,“ popisuje svůj jídelníček Sliwková. Pečivo vyřadila ze svého jídelníčku úplně. „Jím jen plátky knäckebrotu s plátkem šunky. Tyhle malé porce musím jíst pořád, taktéž musím pít po troškách. Mohlo by totiž dojít k natažení žaludku. Nebo k častému zvracení a bandáž by mi museli odstranit,“ vysvětluje Sliwková. Tato omezení však paní Renátě vůbec nevadí. „Nejdůležitější je, že se netrápím hlady. Když poměřím porce, které jím teď a porce, které jsem jedla před bandáží, ani se nedivím, že jsem vážila skoro sto dvacet kilo. Bandáž bych doporučila všem, kteří trpí nadváhou. Pak už je jen na nich samotných, jak s touto šancí být opět štíhlý, naloží.“