Polský talent Tomasz Wasilewski se představuje v českých kinech svým úspěšným mrazivým dramatem Spojené státy lásky o čtyřech nešťastně zamilovaných ženách.
Objev karlovarského festivalu Tomasz Wasilewski prorazil v Evropě. Jeho třetí film Spojené státy lásky loni na Berlinale vyhrál cenu za scénář, za něj získal koncem roku i nominaci na Evropskou filmovou cenu. Nyní se dostal také do českých kin, kde ukazuje, že Polsko se v osobě Wasilewského má čím chlubit.
Příběh čtyř žen a jejich neopětovaných citů je natočený jako chladné drama drásavých emocí, uzavřených ve vybledlých, strohých, statických obrazech rumunského kameramana Olega Mutua, jenž natočil i rumunského vítěze Cannes 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Mutu obdobně jako Wasilewski zažil v dětství socialistický režim i pozvolný přechod k novému systému na začátku devadesátých let, kdy se Spojené státy lásky odehrávají.
Politika je ale přítomná jen v podtextu a detailech a nových a jen těžko využitelných možnostech žen upoutaných svými obsesemi na jedno místo. Wasilewski se soustředí na vnitřní život svých postav, který vykresluje bohatě i bez mnoha slov, pomocí přesvědčivých hereček a promyšlené scény. Film pod svým romantickým názvem skrývá nehostinný snímek s explicitní nahotou vyprávějící o tichém zoufalství, plný postav ovládaných svou posedlostí.
Jednu ženu přitahuje kněz, druhá se nechce vzdát čerstvě ovdovělého milence, třetí touží po mladé sousedce, která marně sní o kariéře modelky. Divák musí tento mrazivý intimní svět sám rozehřát svou empatií ke čtyřem blondýnám různého věku spojeným stavem neopětované touhy a nevybité sexuality. Autor spoléhá na zapojení a vnímavost diváka.
To prozrazuje i rozdělení filmu do tří kapitol neohraničených žádnými titulky. Osudy žen tak lze sledovat po sobě, ovšem ve stejném čase. Wasilewski má ale svůj film pod kontrolou a ví, jak se zarýt pod kůži těm, kteří se neobrní nezájmem a rychlými soudy.
Autorka je spolupracovnicí redakce.
