V Boleslavi zazní jeden z hlasů Spirituál kvintetu.
V pondělí 18. října vystoupí ve Škoda Auto Muzeu zpěvačka Irena Budweiserová.
Na jakou část vašeho repertoáru se mohou posluchači těšit?
Spirituály budou samozřejmě tvořit těžiště, uslyší ale také jednu mexickou píseň či blues. Vše spojují jazzové aranže, pod kterými jsou podepsaní mí spoluhráči.
Vezmete s sebou do Boleslavi i vašeho psa?
Mám irskou vlkodavku Alishu, která se jmenuje podle mé oblíbené zpěvačky Alishy Keys. Nedávno nás okolnosti přinutily, že jsme ji museli vzít na dvoudenní zájezd se Spirituál kvintetem. Sehnali jsme penzion, kde „drobečka“ ubytovali, a ona byla nesmírně vděčná. Pochopitelně to ale nejde vždy. S její velikostí je cestování komplikované.
Zmínila jste Spirituál kvintet, se kterým zpíváte víc než třicet let. Změnilo se za tu dobu publikum?
Těžko říct. Soubor letos slaví už padesát let. S lidmi, pro které měly písničky význam před čtyřiceti lety, jsme srostlí. Zůstávají nám věrní, i když přijdou na koncert třeba jednou za rok. Samozřejmě pokud někdo miloval Karla Zicha, chodil asi hlavně v době, kdy s námi zpíval. Podobně to může být třeba s bratry Nedvědy, kteří také byli v určitém období ve Spirituálu hodně dominantní. Mezery v publiku ale zřejmě rovnocenně vyplňují mladší posluchači. Hrajeme v sálech pro pět set lidí a bývají téměř vyprodané, což je na dnešní poměry dobré.
Někteří Boleslavané vás mohou znát z muzikálů, nechystáte další?
Vázaly se hlavně k Městskému divadlu v Brně a považuji to za uzavřenou záležitost. Užila jsem si to, nijak mi ale nescházejí. Na obzoru je však činoherní spolupráce, možná s pár přáteli zinscenujeme komedii Miroslava Horníčka Dva muži v šachu. Taková úplně nová zkušenost mě láká.
Láká vás i film, mohl by to být odrazový můstek.
Možná. I když spousta činoherců je celý život v divadle a šanci u filmu nedostanou. Je to o náhodě, štěstí a kontaktech. Byla bych ale ráda, kdyby mi taková náhoda přišla do cesty. Myslím, že bych u toho nemusela trpět ani trémou, což by bylo osvobozující.
Máte stále trému?
Občas. Obzvlášť v něčem novém, jako byly muzikály. Tam jsem navíc coby host mezi profesionály cítila odpovědnost vůči režisérovi a hercům.
Měla jste i pořad v rádiu.
Tam jsem trému neměla. Také jsem se poctivě připravovala. Bylo to v období asi pěti let, kdy jsem žila na Vinohradech a procházkou došla na noční vysílání za dvacet minut. Myslím, že pořad skončil přesně včas, už jsem cítila, že bych se začala opakovat. Pouštěla a hodnotila jsem tam svou oblíbenou hudbu.
Ráda tančíte. Chystá se další řada StarDance, šla byste do takové soutěže?
Je to určitě velmi náročné. Klasiku neumím, ale chodím na zumbu, absolvovala jsem kurz afrického tance. Dcera, která je nyní v Irsku, byla úspěšná i jako choreografka street dance či funky, takže jsem to měla doma z první ruky. Tanec považuji za úžasnou psychickou terapii. Jo, do StarDance bych šla.
Kritici chválí, jak snadno přecházíte mezi žánry. Který vás nejvíc baví?
Postupem času se ve mně zakořenila jejich syntéza. Základ cítím v černošské muzice, tedy ve spirituálu a soulu. Zároveň je pro mě důležitý i text a jeho prezentace, což je záležitost šansonu. Určitě by mi nestačilo zpívat prkotiny jako „dal mi kytku a šel k šípku“. Sáhla jsem i do muzikálů, z nich Babylon byl až na pomezí opery, což byla pro mne asi největší interpretační výzva.
Snad přijde nějaká další.
Možná bych už měla neadekvátní trému. Vlastně už potřebuji svůj klid a úplně nejvíc si užívám vystoupení s kapelou. I když jsem na jevišti od začátku do konce a vše stojí na mně, cítím se tam nejuvolněněji a nejsvobodněji. Doufejme, že to nic nezhatí ani v Boleslavi.
Koncert Ireny Budweiserové
vystoupí s kapelou Fade In ve složení Vít Fiala (kontrabas), Jaroslav Šindler (elektrická kytara) a Miroslav Linka (elektrická a akustická kytara)
začíná 18. října v 19.00 v sále Hieronimus II Škoda Auto Muzea
diváci usednou ke stolkům, vstupné je 180 korun, předprodej ve Škoda Auto Muzeu denně od 9.00 do 17.00
