Svým úspěšným zastoupením v mega show dvou televizí Prima a Joj Česko Slovensko má talent se může pochlubit také Jihlava. Konkrétně díky Gloxi clubu TJ Sokol Bedřichov, tedy oddílu všeobecné a akrobatické gymnastiky.
V desetičlenné skupině Chebejet, finalistovi soutěže, jsou totiž tři děvčata právě z Gloxi clubu - Nikola Cingelová, Eva Tokošová a Petra Filsaková. Trénovala je Tereza Benáková.Zbytek Chebejetu doplňují zástupci gymnastického klubu Bohemians Praha.
A zatím se jim daří skvěle, jejich číslo se dostalo mezi čtrnáct nejlepších. „Je to úspěch, v jaký jsme ani nedoufali,“ řekla vedoucí bedřichovského oddílu Renata Kejnovská.
Jak jste prožívala sestavu, bylo ve vás napětí?
Obrovské. Vždycky mám velký strach, aby všechno vyšlo a nikdo se nezranil. Proto si vystoupení našich holek užívám většinou až ze záznamu, napodruhé. Bojím se vždycky. Akrobatická gymnastika je na pohled hodně zajímavá, ale je na ni třeba dost odvahy.
Jinými slovy jde o nebezpečný sport?
Jasně, že je to náročné odvětví. A konkrétně při představení v Národním divadle byly hodně těžké podmínky. Holky tam lítaly těsně kolem poroty. Nic příjemného, ale nakonec to zvládly skvěle.
Jak dál před finále vidíte šance skupiny Chebejet?
Ony samy to zpočátku braly spíš jako legraci, teď už je to ale samozřejmě jinak. Postup do finále je pro nás nadstavba, dostali jsme se dál, než jsme doufali, už teď si to užíváme. Pomohli asi i slabší soupeři. Konkurence ve finále bude asi opravdu veliká, je tam hodně tanečníků, takže záleží na podpoře od fanoušků.
Proč jste nesestavili jenom svoji skupinu - z jihlavských děvčat?
U nás nemáme až takovou základnu, nebo možná bychom ji i dohromady dali, jenže by asi neměla až takovou kvalitu, jako Chebejet. A pak taky v Bohemians Praha mají mnohem lepší vybavení pro akrobatickou gymnastiku, jako například odpružené podlahy.
Tak třeba to vyjde v některém dalším pokračování soutěže… To si nemyslím, protože všechno, co je podruhé, už je jaksi okoukané.
Každopádně základ se tedy všechna tři děvčata naučila u vás?
Určitě. Už taky proto, že tady všechny chodí do školy, takže to hlavní gró je naše. Do Prahy jezdí pokaždé jen, když si potřebují vyzkoušet určité věci, na které v Jihlavě nemáme podmínky.
Jste na svoje svěřenkyně pyšná?
Samozřejmě (usmívá se). Byli jsme holky i s ostatními děvčaty povzbudit už při castingu v Národním divadle. Přijeli jsme na semifinále a jeli jsme pochopitelně i na nedělní finále.
Měli jste připraveny i transparenty?
To víte že ano (směje se). Fandili jsme ze všech sil.
