„Naši zoologové ověřili rozhovorem s pozorovateli, že s vysokou pravděpodobností skutečně šlo o skupinku těchto kriticky ohrožených zvířat, která kdysi byla v Krkonoších doma,“ řekl Drahný. Dodal, že až do poloviny 19. století byli vlci nedílnou součást krkonošské fauny a fungovali jako přirození regulátoři stavů zvěře i menších predátorů.
Úspěšný návrat vlků do nedaleké Lužice dával podle správců krkonošského parku naději, že se vlci objeví i v Krkonoších. „Jeden z prvních 'průzkumníků' se k nám vydal, opět do východních Krkonoš, na podzim 2011. A tentokrát, zdá se, byla návštěva početnější. Musím přiznat, že při hustotě osídlení a návštěvnosti Krkonoš bych ještě před dvěma lety něčemu takovému nevěřil,“ uvedl zoolog KRNAP Jiří Flousek.
Krkonošští zoologové zatím nechtějí spekulovat o tom, zda se vlci vrátí do Krkonoš v budoucnu natrvalo nebo vše zůstane jen u náhodných návštěv osamělých jedinců či malých skupinek. Podle ředitele správy KRNAP Jana Hřebačky se lidé od vlků nemají čeho obávat. „Chovatelé, kterým by vlci způsobili škodu na zvířatech, mají ze zákona právo na náhradu škody,“ uvedl.
Pochybnosti okolo vlčice na Šumavě
Podle historických pramenů byl například v roce 1400 hojný výskyt vlků v Obřím dole. S postupující kolonizací hor začalo vlků v Krkonoších ubývat. Na severní slezské straně byl poslední vlk zastřelen v roce 1810, na české 32 let poté. Později do Krkonoš přebíhali vlci v zimě z východu z Polska, Beskyd a Karpat. Po druhé světové válce byla tu a tam hlášena pozorování vlků, ovšem vesměs šlo spíše o záměnu se zatoulanými či zdivočelými psy, uvedl Drahný.
