V Yukonu stále vládne příroda nad člověkem | E15.cz

V Yukonu stále vládne příroda nad člověkem

Lenka Vaňková

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
(FOTOGALERIE) Yukon je nejzápadnější a nejmenší ze tří kanadských teritorií. I tak ale zabírá více než půl milionu kilometrů čtverečních. Žije tu jen necelých 32 tisíc obyvatel. Ač je tu pár měst, je tento subarktický region téměř prázdnou zemí, kde malá společenství dosud dýchající průkopnickým duchem od sebe oddělují stovky kilometrů nedotčené země.

„Yukon, větší než život,“ vítá nás cedule, když opouštíme Britskou Kolumbii a vstupujeme na Yukon. Konečně jsme tu! První yukonská vesnička, kterou projíždíme, je Teslin. Stojí u stejnojmenného jezera, jehož jméno pochází z jazyka prvních národů. Znamená „dlouhá voda“, což zcela odpovídá pravdě. Natankujeme u místní benzinky. Tyhle klasické pumpy jsou zároveň obchody a také si v nich můžete dát výbornou kávu. Mají ji tu všude v konvicích za pár drobných nebo za dobrovolný poplatek či zadarmo. Takhle férově to na severu prostě chodí.

„Kampak máte namířeno?“ ptá se mě pán u pokladny. Lidé jsou velmi přátelští a běžně se s námi dávají do řeči. „Chceme to tady procestovat,“ odpovím. „Teď? Na konci září? A co tu chcete dělat?“ diví se chlapík. „Před pár týdny by to byl skvělý výlet, ale teď už je pozdě. No hodně štěstí!“ Prý do tohoto kraje jezdí po sezoně, která končí na začátku září, jen blázni a šílenci. Ale my se jen tak lehce odradit nenecháme!

Hlavní město Bílý kůň

Když přijedeme do Whitehorse, yukonské metropole, poprvé vážně zapochybujeme, zda jsme udělali dobře, když jsme vyjeli do drsného severu na konci září. Zima už je vážně hrozná a navíc se v infocentru dozvíme, že zrovna dnes zavřeli asi dvacetikilometrový úsek silnice z Dawson City na Aljašku, kudy jsme chtěli pokračovat. Je pro nás nemyslitelné navštívit Yukon a vynechat Dawson City, takže si uděláme přes tisíc kilometrů dlouhou zajížďku tam a zpátky. Ve Whitehorse žijí přes dvě třetiny obyvatelstva Yukonu (druhé největší město, Dawson City, má jen třináct set obyvatel). Koncem devatenáctého století sem zlatá horečka přivedla davy lidí a změnila tvář regionu. Byla tu vybudována úzkokolejka a Whitehorse se stal konečnou stanicí na železnici z aljašského Skagway. Zároveň díky vhodné poloze na řece Yukon město plnilo funkci přístavu a překladiště nejrůznějšího zboží.

Dnes se město chlubí největším kolesovým parníkem na ohromné řece Yukon, S. S. Klondike. Inspirativní je MacBride Museum s rozsáhlou sbírkou fotografií pocházejících z dob zlaté horečky a samozřejmě „dřevěný yukonský mrakodrap“. Objevili jsme ještě kostel Log Church z roku 1900, kde je nyní muzeum náboženství.

Nakonec jsme došli podél Yukonu až k přehradě, kde je nejdelší dřevěný žebřík na světě, díky kterému mohou táhnoucí lososi překonat hráz. Ale úplně nejlepší byly nedaleké Takhini Hot Spring s venkovním bazénem plným horké vody. Koupel už potřebujeme jako sůl! Není nic lepšího než ležet v horké vodě a pozorovat miliony hvězd na yukonském nebi…

Po Stříbrné stezce

Další den se vydáváme po stopách zlatokopů. Čím víc jedeme na sever, tím míň je krajina obydlená. Projedeme vesnici Carmacks a o několik kilometrů dál bouří slavné Pětiprsté peřeje (Five Finger Rapids). Tady ztroskotala nejedna loď s natěšenými zlatokopy mířícími do Dawsonu.

Projíždíme mezi spáleništi z různých časových období. Požáry jsou tu zejména v letních měsících na denním pořádku. Na vypálených místech už ale znovu bují vegetace a sem tam běhá i dikobraz. Ve Stewart Crossing odbočíme na takzvanou Stříbrnou stezku (Silver Trail), která vede přes tři vesnice – Mayo, Keno City a Elsa. Kdysi to bývala prosperující těžební oblast. První po cestě leží Mayo, založené roku 1900 jako přístav pro stříbrem naložené parníky, které brázdily Stewart River až do padesátých let. V Else si prohlédneme bývalý stříbrný důl, který je stále poměrně zachovalý, i s pár opuštěnými zlatokopeckými baráky kolem silnice. Pak už se ocitneme v Kenu. Tady si připadáme jak před více než sto lety někde na Divokém západě. Celoročně zde žije kolem patnácti obyvatel, ale my zde nepotkali ani živáčka. V létě přitom osada kvůli turistům praská ve švech. My jsme tu ale po sezoně, a můžeme si tak sami vychutnat atmosféru zašlých časů.

Zlatá horečka na dosah

Naším dalším cílem je slavné Dawson City, město, které vzniklo jen díky zlaté horečce. Zlatý věk města trval jen pár let, během nichž bylo třikrát postaveno a třikrát shořelo. Po třetím požáru už zde nebyl téměř nikdo, kdo by je znovu postavil – nové zvěsti o nálezu zlata v Nome na Aljašce odlákaly zlatokopy na západ. Neradi opouštíme tuhle oblast vonící nostalgií zlaté horečky. Leč dálky čekají a je tu stále hodně co objevovat.

Aljašská brána do Yukonu

Konečně jsme ve Skagway. Tady začínala kdysi jedna z mnoha cest za zlatým snem. V centru městečka stojí mnoho budov a obchůdků zrekonstruovaných do původní podoby, což připomíná staré westernové filmy. V dobách zlaté horečky tudy prošlo na čtyřicet tisíc zlatokopů a město mělo kolem dvaceti tisíc obyvatel.

Pár kilometrů od Skagway leží Dyea, výchozí bod slavného Chilkoot Trail. Ubytujeme se a prohlížíme si všudypřítomná varování před medvědy. Jdeme se projít k řece a hele – opodál grizzly! Přiblížíme se k němu asi na deset metrů, ale on si nás vůbec nevšímá a nerušeně se krmí zbytky lososů. Poučky z průvodce radí v této situaci neutíkat, a když na vás grizzly zaútočí, dělat mrtvého brouka. Pokud o vás má zájem i po dvou minutách, máte vyskočit a začít bojovat o život. Raději se stáhneme huňáčovi z cesty.

Ráno se jdeme znovu podívat k řece v naději, že zase nějakého uvidíme. Bohužel, tentokrát můžeme obdivovat jen medvědí stopy, kterých je tu mnohem víc než těch lidských. Tady na severu zkrátka ještě pořád vládne příroda nad člověkem.

Užitečné informace

Doprava Nejlepší a nejlevnější způsob dopravy po Kanadě je autem. Slušné auto se dá pořídit okolo 1500 dolarů, vyřídit dokumenty je snadné a rychlé, pojištění je dražší – zhruba 400 dolarů za čtvrt roku. Auto je třeba před takovou cestou do divočiny řádně připravit a prohlédnout, protože civilizace Yukonu čítá pouze pár městeček. Na silnicích Aljaška Highway a Klondike Highway jsou benzinky každých 100 až 200 kilometrů a benzin je zhruba o polovinu levnější než v ČR. Také je možné dostat se letecky do Whitehorse a tam si auto za 60 až 70 dolarů na den půjčit. RV neboli obytné vozy stojí v sezoně kolem 200 dolarů na den, mimo sezonu zhruba 100 dolarů. Termín cesty Sezona trvá od května do září. V tu dobu, kdy fungují všechny aktivity spojené s turismem, je mnohem větší šance vidět medvěda, hlavně u řek, kudy v tuto dobu táhnou lososi. Počasí je teplé a dny dlouhé; v červenci je v průměru každý den 19 hodin denního světla, zatímco v lednu jenom šest. Nevýhodou sezony je obrovská spousta turistů a komárů. Výhodou cesty mimo hlavní sezonu je tedy mnohem větší kouzlo opuštěných míst a také šance vidět polární záři. Ovšem mimo sezonu jsou v podstatě skoro všechna muzea zavřená stejně jako některé kempy kolem Kluane NP. Poplatek za ně většinou vybírají místní rangeři a činí deset až dvacet dolarů za místo.
Komunikace Na mobily se tu nedá moc spoléhat, protože mimo města tu skoro nikde není signál. Připojit se k internetu je možné v městských knihovnách nebo internetových kavárnách.

Autorka je spolupracovnicí časopisu Lidé a Země

Autor: Lenka Vaňková

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video