Česká brankářská škola byla vždy pověstná po celém světě. Ať už to byl František Plánička, Ivo Viktor nebo momentálně Petr Čech. Prapor českých fotbalových brankářů by v budoucnu mohl převzít vítkovický jednadvacetiletý Tomáš Vaclík, který před nedávnem chytal na mistrovství světa dvacetiletých v Egyptě a rozhodně nezklamal.
Jak se díváte s odstupem času na světový šampionát v Egyptě, kde jste nešťastně vypadli na penalty?
Přetrvává ve mě pořád zklamání. Jeli jsme do Egypta s tím, že sice hlavně chceme postoupit ze skupiny, což se povedlo, ale ten mančaft, jaký se tam sešel, měl navíc, než aby jsme vypadli v osmifinále s Maďarskem. Osmifinále bylo pro nás málo. V týmu se sešlo hodně individualit, ale zároveň jsme táhli za jeden provaz.
Na Maďary jste si asi věřili a asi se dalo přes ně postoupit.
Určitě dalo. Kdyby jsme vypadli v osmifinále s Brazílií nebo se Španělskem, tak by se turnaj hodnotil určitě jinak. Takhle je to propadák.
V tom zápase jste ve hře dostal dva góly, které se asi těžko daly chytit. Myslíte si to samé? Oba góly byly dobře kopnuté, ale ten první gól z těch pětadvaceti metrů jsem možná mohl chytit. Míč ve vzduchu ale zaplaval. To neznamená, že se chci vymlouvat. Tu branku si prostě vyčítám a dalo by se říct, že to byl můj nejslabší výkon na mistrovství. No a potom to došlo na penalty.
Maďaři mohli v páté serii zápas už rozhodnout, ale vy jste penaltu chytil a vykřesal tak ještě naději. Co jste si v tu chvíli říkal?
V tu chvíli už jsem věřil, že tu smůlu zlomíme a postoupíme. Potom ale Radim Řezník neproměnil hned tu šestou a Maďaři byli opět na koni a postoupili.
Jaký nejsilnější zážitek jste si odvezl ze šampionátu?
Celé mistrovství je pro mě obrovský zážitek, ale vrchol byl zápas ve skupině proti Brazílii. Ten pocit jak při nástupu na hřiště před zápasem stojíte vedle sebe, hezký pocit.
Co vám po turnaji řekl váš manažer Zdeněk Nehoda?
Pan Nehoda mě podržel. Říkal, že to ode mě bylo dobré. Že na turnaji jsem neudělal žádnou chybu. To člověka potěší, když mu to řekne taková persona jako je pan Nehoda.
Nyní chytáte za Vítkovice, kterým se příliš nedaří. Je to tak. V posledním utkání jsme chtěli porazit hlavně Hlučín, na který bychom se bodově dotáhli. Mohli jsem se na nich chytit a zkusit bojovat dále. Takhle už je bodová ztráta docela velká. Je to ještě horší než loni. Ale naděje umírá poslední. Věřím, že ten kádr na to, aby jsme udrželi druhou ligu, tady je.
Kde tedy vidíte největší problém?
Určitě ne v kádru, ani v trenérovi. Všichni víme jaká je finanční situace, ale já se nechci pouštět do žádných spekulací, to mi nepřísluší. Já jsem tady od toho, abych hrál fotbal, a tím to pro mě končí. Jisté ale je, že není ideální, když se mužstvo neustále obměňuje, ale to je taky otázka na někoho jiného. Teď musíme počkat, až si to mužstvo na sebe zvykne.
Příští léto vám bude končit smlouva. Přemýšlíte, co dále?
Myslím, že se tady s tím docela počítá, že odejdu. Já sám bych se už chtěl posunout výše. Nejlépe právě v létě, kdy mi končí smlouva. Ale uvidíme. Mohl jsem odejít už po mistrovství Evropy devetenáctek, ale tehdy jsem se necítil na nějaký přestup. Vím, že kdybych tehdy odešel jinam, určitě bych nechytal a to já nechtěl. Když už bych přestupoval, tak bych nejraději chtěl zůstat v Česku a zkusit se probít do nějakého prvoligového mančaftu. Zahraniční soutěž si v budoucnu také chci vyzkoušet, ale myslím, že mám ještě čas. Určitě bych si vybíral tým, ve kterém bych měl nějakou šanci se prosadit.
Máte brankářský vzor?
Gianluigi Buffon a Petr Čech, ti se mi hodně líbí. A nejlepší liga je podle mě v Anglii.
Váš manažer Zdeněk Nehoda má určitě dobré vztahy s Juventusem Turín, kam dostal Pavla Nedvěda. Třeba vás v budoucnu čeká něco podobného.
Všechno je možné.
