Budoucnost mužského plémě je kvůli nevyhnutelné degeneraci chromozomu Y nejistá.
Tým českých vědců významně přispěl k objasnění jedné z největších záhad evoluce. Prozkoumali dávnou historii pohlavního chromozomu Y, o kterém se ví, že v průběhu milionů let postupně degeneruje. U člověka je už značně zmenšený a předpokládá se, že jednou zmizí úplně. Vědcům z Biofyzikálního ústavu v Brně a Ústavu experimentální botaniky v Olomouci se podařilo popsat, jaké procesy současnému stavu předcházely. Spolupracovali přitom s francouzskými a švýcarskými kolegy. Jejich objev publikoval prestižní vědecký časopis Nature Plants.
„Když porovnáte tyto chromozomy u člověka, tak Y je velmi malý, má proti X zhruba jen desetinovou velikost. Už tohle ukazuje, že 90 procent hmoty někam zmizelo,“ vysvětlil jeden z autorů studie Roman Hobza. Podle něj chromozom Y své geny v průběhu evoluce ztrácí. To je přirozený proces a daň za to, že u savců, ale nejen u nich, existuje oddělené samčí a samičí pohlaví.
„To, že jsme muž a žena, že vypadáme jinak, musí být někde zapsané. Genom si na to vyvinul dva chromozomy, X a Y, které spolu nekomunikují. Mužské geny se drží na chromozomu Y, ženské na X,“ řekl vědec. S určitou nadsázkou lze podle něj tento stav popsat tak, že zatímco ostatní chromozomy v párech si pomáhají a v případě poškození na jednom z nich se chyba opraví na základě druhého člena páru, u pohlavních chromozomů to nefunguje. Výsledkem je, že když se na chromozomu Y něco poškodí, je to změna natrvalo. Naproti tomu chromozom X dostane v takovém případě šanci na opravu, protože u žen se vyskytuje v páru.
„Degenerace chromozomu Y trvá už miliony let a jednoho dne chromozom zmizí úplně, to je nevyhnutelné,“ řekl Hobza. Zjistit, jak se s touto postupnou degenerací evoluce vyrovnávala, se z lidských pohlavních chromozomů nedá, protože tam je degenerace velmi pokročilá. Vědci se proto obrátili k rostlině silence širolisté, u níž je stav chromozomu Y evolučně v mnohem ranější fázi. Umožnila jim tak pohled do dávné historie. Ukázalo se, že u ní je chromozom Y ještě větší než X, nabaluje totiž na sebe další části DNA, které později poztrácí.
Díky výzkumu silenky vědci zjistili, jak vypadaly změny chromozomu Y na počátku a jak se s nimi příroda vyrovnávala. Mohou také předvídat, kam se bude vývoj ubírat.
