Herní série Wolfenstein je etalonem žánru „střílení do nacistů“, kam spadají i legendy jako Call of Duty, Medal of Honor a Sniper Elite, byť se její první verze vydaná už před 38 roky zabíjení zcela vyhýbala.
Teprve třetí díl hry z roku 1992 – legendární Wolfenstein 3D – sérii definoval stejně jako celý koncept stříleček z pohledu první osoby. O to bolestivější je proto sledovat, jak nešťastně sérii vývojáři ze studií MachineGames a Arkane v jejím nejnovějším díle pokřivili. Wolfenstein: Youngblood se v alternativní realitě, v níž válku vyhrálo nacistické Německo, snaží sama sebe posunout z odsýpající lineární příběhové střílečky do děje v otevřeném světě rozsekaného na mise.
A je to tristní selhání: prostředí okupované Paříže roku 1980, v níž se děj odehrává, je totiž malé a hráče v různých misích nutí opakovaně procházet stejné oblasti. Příběh hry je navíc tuctový a silně předvídatelný. Poprvé od legendárního Wolfa 3D navíc není hlavním hrdinou oblíbený náckobijec B. J. Blazkowicz, ale jeho dvě pubertální dcery Jessica a Sophia, jejichž kombinované charizma by nepřesvědčilo ani varnou konvici k ohřátí vody.
Z hlediska hratelnosti jsou v Youngbloodu patrné proti sobě jdoucí proudy: příběhovou slabost kompenzuje výtečně graficky zpracované prostředí a fakt, že titul byl stvořen pro hraní ve dvou. Sestry vždy běhají spolu a řada herních akcí vyžaduje jejich interakci. Hráči mají možnost do role druhé sestry pozvat i kamaráda, který hru nevlastní. Koncept využití takzvaného buddypassu je vynikajícím nápadem, který je ozdobou celého titulu.
Povedenou kooperativní řež robotických übersoldátů a esesmanů třetí říše nicméně opět ruší nevhodné zobrazování ukazatelů zdraví či typu zbroje nad hlavami nepřátel. Druhá fáze boje s finálním bossem hry je navíc silně předimenzovaná. Wolfenstein: Youngblood je nevyváženým pokusem o inovaci a generační obměnu v žánru, který to ani nepotřeboval.
Vývojář: MachineGames, Arkane Hodnocení: 50% (po deseti hodinách na PC) |
